Rubrika: Ústecký kraj

Ústecký kraj poroste přímo úměrně s kvalitou vzdělávání

„Ústecký kraj poroste přímo úměrně s kvalitou vzdělávání,“ říká bývalý děkan Fakulty sociálně ekonomické a zároveň bývalý nejmladší děkan v historii Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, odborník na regionální rozvoj postindustriálních oblastí, doc. RNDr. Jaroslav Koutský, Ph.D.

O jeho pohledu na Ústí a severní Čechy, o tom, jak správně nastavit mix rozvojových programů, o tom, proč dnes studentské koleje zejí prázdnotou, i o tom, zda je lepší investovat nejprve do slepice, či do vejce.  O tom všem je rozhovor pro časopis vysokých škol Universitas.

Rozhovor se uskutečnil po Zoomu, protože se doc. Koutský momentálně nachází na výzkumné stáži na University of Strathclyde v Glasgow, přesněji v European Policies Research Centre. 

Celý rozhovor je k dispozici na: https://www.universitas.cz/osobnosti/8616-ustecky-kraj-poroste-primo-umerne-s-kvalitou-vzdelavani

Průmyslové dědictví Ústeckého kraje – přiznat či zapřít?

Připadá vám spojení průmyslové dědictví jako absurdní sousloví? Průmyslové dědictví máme všude kolem nás, každý ho vnímá, ale zároveň každý považuje za průmyslové dědictví něco jiného. V Ústeckém kraji hraje průmysl důležitou roli již více než století. Jak vnímají odkaz průmyslu instituce, které v kraji sídlí? Představujeme Vám další část do skládačky o průmyslovém dědictví na Ústecku, kterému se věnuje výzkumný tým z UJEP v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Průmysl je historicky provázaný s rozvojem Ústeckého kraje, s jeho postavením v české, ale i zahraniční společnosti, ekonomice a dalších odvětvích. Průmysl tvaruje okolní krajinu, ovlivňuje život místních obyvatel a přispívá k místní image a identitě místa. Průmyslové dědictví je možné využít jako podnět pro zvýšení zaměstnanosti či zkvalitnění veřejného prostoru, nicméně tyto změny jsou závislé na hodnotách společnosti, ekonomické soběstačnosti, vzdělanosti a dalších předpokladech rozvíjející společnost. Toto břímě neleží pouze na občanech, ale také jednotlivých institucích, které mají prostor přetavit průmyslové dědictví v uchopitelnou podporu pozitivně rozvíjející region. Důležitý je samotný postoj a přístup k průmyslu a jeho dědictví. Je možné jej uvažovat jako podporu a znovu vytváření pozitivní image nebo naopak jako bariéru rozvoje. Dědictví odkazuje na pozůstatek průmyslu, který se dochoval do současnosti.

O tom, že je Ústecký kraj spjat s průmyslem se nedá nepochybovat. Ústecký kraj byl jedním z hlavních center rozvoje průmyslové revoluce v Česku, zejména v polovině 19. století odstartoval výrazný ekonomický růst. V současné době se však region potýká s vážnými sociálními a ekonomickými problémy, a to zejména kvůli sociální transformaci, která je výsledkem odsunu původní německé populace po druhé světové válce, pozdějšímu přesunu k centrálně plánované ekonomice a následným problémům spojenými s postsocialistickou transformací během 90. let.

Abychom dokázali popsat, co je v Ústeckém kraji nejčastěji považováno za průmyslové dědictví, ve 30 rozhovorech jsme oslovili vedení měst, kraje a další regionální instituce či organizace a také vedení tradičních regionálních průmyslových společností. Vnímání průmyslového dědictví se velmi liší napříč institucemi, které byly v tomto výzkumu v rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community osloveny.

V kraji symbolickém údolími s komíny je překvapující, že častěji zmiňované jsou nehmotné prvky jako například původní značky, firemní jména či know how, než existující industriální architektura, tovární budovy nebo areály. Dále, již méně překvapující, že často bývají zdůrazňovány také negativní aspekty. Těmi jsou zejména brownfieldy, narušená krajina a nepříznivá sociální skladba.

Obr. 2: Budova Spolchemie, Ústí nad Labem (Autor: Vladan Hruška)

Mezi narativy individuálních skupin dotazovaných partnerů s ohledem na využití průmyslového dědictví pro rozvoj kraje byly velké rozdíly – výsledky shrnují vedoucí výzkumného týmu Vladan Hruška a Michaela Štěbetáková. „Zatímco existující tradiční firmy zdůrazňovaly jejich příspěvek k lokální image, rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, představitelé veřejné správy se spíše zaměřovaly na problémy způsobené transformací průmyslu především v 90. letech, na revitalizace brownfieldů, současnou sociální a fyzickou strukturu měst v regionu. Oproti tomu nevládní a kulturní organizace připouštěly možnou pozitivní roli průmyslového dědictví v regionálním rozvoji – změna image, nově vzniklý turismus či rozvíjející se kreativní průmysl.“

Otázkou je, k čemu nám slouží poznání průmyslového dědictví. Poznání slouží zejména k pochopení sounáležitosti průmyslového dědictví s krajinou i námi samotnými. Během minulého století měl průmysl v Ústeckém kraji důležitou roli. Jeho dědictví však může být výhodou v rozvoji i v současnosti. Nicméně aby průmyslové dědictví mohlo hrát pozitivní roli v regionálním rozvoji, je nutné vyšší zapojení tradičních průmyslových firem do veřejného života v tomto regionu.

Obr. 3: Výsledky rozhovorů s institucemi a firmami v Ústeckém kraji (Zdroj: UJEP, 2021)

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Oživeno designem, pozvánka na zámek (Průmyslové dědictví ústeckého kraje je jedním z významných témat v projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Nyní si můžeme prohlédnout originální zpracování průmyslového dědictví na nově otevřené výstavě v Litvínově, 26. 11. 2021)

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví (Napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému, 27. 7. 2021)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Oživeno designem, pozvánka na zámek

Průmyslové dědictví ústeckého kraje je jedním z významných témat v projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Nyní si můžeme prohlédnout originální zpracování průmyslového dědictví na výstavě v Litvínově.

Dovolujeme si Vás tímto pozvat na výstavu Oživeno designem, která začala 23. listopadu a bude probíhat do 6. února 2022 na zámku Valdštejnů v Litvínově.

Výstava vznikla na základě projektu Smart City – Smart Region – Smart Community realizovaného pod vedením Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Jedním z cílů tohoto projektu je chytře využít průmyslového dědictví Ústeckého kraje pro jeho budoucí rozvoj, a právě proto spojili síly geografové, regionalisté, historici s umělci a grafiky a představují průmyslové dědictví kraje tak trochu jinak.

Obr. Plakát  

S negativními důsledky, které přinesla proměna průmyslu po roce 1989, se Ústecký kraj potýká dodnes. „I přes zlepšení v některých oblastech je kraj stále vnímán jako území s velkými problémy v oblasti sociální, ekonomické i v oblasti životního prostředí” popisuje situaci Vladan Hruška, pracovník katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Na druhou stranu to byl právě tento kraj, který v době průmyslového rozkvětu od 19. století byl hospodářsky velmi prosperující oblastí Česka, kde vznikaly významné průmyslové podniky, inovace, atraktivní architektura či se zde formoval čilý kulturní a společenský život. „Z tohoto důvodu tak průmyslová historie kraje může být i něco, čím se tato oblast může chlubit”, dodává Hruška.

Obr. Proslov během vernisáže – starostka Litvínova Kamila Bláhová, vedoucí sekcí projektů Vladan Hruška a Jakub Konůpka

V jiných průmyslových regionech západní Evropy či Severní Ameriky je pozitivní odkaz průmyslu (průmyslové dědictví) často považován za jedinečný nástroj a zdroj energie pro oživení veřejného prostoru či zvýšení zaměstnanosti. “Stačí se podívat například do Porúří v Německu, britského Manchesteru, do Tate Modern muzea v Londýně” doplňuje světový kontext doktorandka Eva Nedorostová. „Nicméně i v Česku se již dají najít příklady úspěšných revitalizací průmyslové architektury – takovým vlajkovým projektem je areál Dolních Vítkovic v Ostravě.” Starý průmyslový objekt, který lze využívat nejen ke kulturním akcím, ale zároveň zde lze zachovat jeho unikátní ráz, může výrazně posílit místní identitu a také zlepšit vnímání dané obce či města návštěvníky z širokého okolí. V tomto ohledu se průmyslová architektura může stát cenným zdrojem místního patriotismu – např. Ostravané hrdě nazývají již zmíněnou oblast Dolních Vítkovic ostravskými Hradčany.

Obr. Původní tapety z Rieckenovy vily

V rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community se vědci a umělci Univerzity Jana Evangelisty Purkyně zabývají tím, jakým způsobem je vnímána průmyslová minulost, současnost i budoucnost kraje, a jak je možné propagovat průmyslové dědictví regionu tak, aby pomáhalo rozvoji Ústeckého kraje a posilovalo vztah místních obyvatel k němu. První výstupy je možno shlédnout na výstavě Oživeno designem, která probíhá na zámku Valdštejnů v Litvínově, a to od listopadu do 6. února 2022. Výstava se věnuje příběhu významné litvínovské rodiny Rieckenů, která ve městě provozovala textilní továrnu a nechala si postavit reprezentativní vilu, která nyní bohužel chátrá. Studenti využili původní tapety z vily a přetvořili je v moderní dekorativní látky, které si na výstavě můžete prohlédnout. Dalšími dílčími projekty, které staré průmyslové objekty „oblékají do nového kabátu“ a dávají jim nový význam, jsou průmyslový vodovod Dolní Zálezly – Ledvice, objekt bývalé ústecké loděnice na Střekově a továrna na gramofonové desky rovněž v Ústí nad Labem.

Obr. Studenty vytvořené motivy látek z původních tapet

Na Vaši návštěvu se těší tým pracovníků Fakulty umění a designu, Přírodovědecké fakulty a Fakulty sociálně ekonomické UJEP.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

 

Přínos zelených střech odhalíme na přednášce na UJEP

V rámci cyklu přednášek pro veřejnost Piknik Nobel vystoupí 25. srpna 2021 od 18 hodin ve venkovním amfiteátru v univerzitním kampusu Jan Macháč z Fakulty sociálně ekonomické UJEP. Téma je Zelené střechy a jejich přínos pro města z pohledu ekosystémových služeb.

Před pár lety byly zelené střechy v České republice považovány za neobvyklý a jen zřídka se vyskytující prvek. Vlivem osvěty a jejich přínosu k adaptaci měst na změnu klimatu, zvyšování komfortu uvnitř budovy i estetické stránce se ale postupně stávají běžným opatřením, za kterým už není třeba se vypravovat jen do velkých měst. Každým rokem se jich buduje více a více.

Ač to málokdo ví, i univerzita má své zelené střechy. V roce 2020 jsme vybudovali experimentální zelenou střechu UJEP, která nám umožňuje měřit řadu vlivů zeleného souvrství na budovu i blízké okolí.

Jak zelené střechy mohou vypadat a co vše přinášejí pro společnost jako celek? Vedle „naší“ střechy tak budou na setkání představeny i další typy a realizace z různých měst. Jak lze jejich přínosy snadno uchopit? Jedná se o ekonomicky smysluplné opatření? Veškeré přínosy zelených střech lze snadno popsat i peněžně vyjádřit pomocí ekosystémových služeb. Představení konceptu ekosystémových služeb tak nebude chybět. Všechna tato témata i další postihne během své přednášky v amfiteátru univerzity environmentální ekonom Ing. Jan Macháč, Ph.D. z Fakulty sociálně ekonomické.

Ing. Jan Macháč, Ph.D.

Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Ekonomika životního prostředí. Získal zde i v roce 2018 doktorát v oboru Hospodářská politika. Na Fakultě sociálně ekonomické působí od roku 2013, kde je mimo jiné nedílnou součástí Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku.

Ve své vědecké práci se zaměřuje na problematiku ekonomického oceňování přírodních statků (zejména vody a přírodě blízkých opatření) a aplikací her v oblasti ochrany životního prostředí (zejména povodní). Tato témata jsou zkoumána v kontextu adaptace na globální změnu klimatu. V poslední době je spoluautorem několika publikací a článků zabývajících se hospodařením s dešťovou vodou (např. metodika Voda ve městě) a zelenými střechami.

V roce 2019 založil celostátní soutěž bakalářských a diplomových prací v oblasti životního prostředí Czech Envi Thesis, kterou od té doby každoročně organizuje. Když zrovna nepracuje, tak ho nejšťastnějšího uvidíte na procházce v přírodě nebo v zimě na běžkách.

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví

Průmysl severních Čech je bezpochyby tím základním atributem dlouhodobě definujícím zdejší region. Často je ale příčinou negativního vnímání regionu. Celkový obraz Ústeckého kraje ve spojení s průmyslem se v moderní historii velmi měnil. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století dal regionu podniky, které představovaly hnací motor tehdejšího rozvoje. Ať už byl jejich rozmach zbrzděn válečnými konflikty a jejich důsledky, transformací hospodářství či jinými odkazy minulého století, ocitly se v propadlišti dějin. Co znamenají pro současnost? A jak to celkově vidí místní? Těmito a dalšími otázkami se zabývá skupina vědců z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Obr. 1: Ústecký  kraj (autor Eva Nedorostová)

Ve spolupráci s agenturou STEM bylo napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému. Dotazováno bylo celkem 1058 osob a úvodem lze říci, že jejich výpovědi mohou být vodítkem k tomu, jak překonat zažitý stereotyp průmyslem poškozeného kraje.

Výsledky spokojenosti obyvatel se svým životem se napříč městy jevily jako velmi vyrovnané, více než 80 % dotazovaných hodnotí svou subjektivní spokojenost pozitivně. Největší podíl velmi či docela spokojených respondentů pak žije v Litvínově. Variabilnější výsledky se ukázaly v oblasti pouta občanů k městům. Nejsilnější vazbu k městu projevili dotazovaní v Litvínově, kde si téměř polovina respondentů nedovede představit, že by se odstěhovala jinam. Naopak nejslabší vazbu ke svému městu v tomto ohledu prokázali dotazovaní z Chomutova, odkud by se téměř třetina dotázaných „s lehkým srdcem odstěhovala“.

A na co jsou respondenti ve svém kraji nejvíce hrdí? Více než třetina respondentů ve všech sledovaných městech se shodla na přírodních podmínkách Ústeckého kraje, jakožto největším zdroji hrdosti v kraji. Mezi další nejčastější odpovědi se pak dostal „sport, kultura nebo zoo“, ale i „historické památky a architektura“, které se nesporně váží právě i k průmyslovému dědictví. Mezi nejčastější ale patřila i odpověď, že respondent nevidí nic, na co by byl v kraji hrdý (přibližně 16 %).

Přestože více než třetina dotazovaných ve všech vybraných městech uvedla, že je škoda, že se nepodařilo zachovat dřívější význam průmyslových podniků v kraji, většina respondentů se zároveň přiklání k potřebě rozvíjet v současnosti jiná hospodářská odvětví. Takové přesvědčení může být postaveno na evidenci zátěží, které průmysl v minulém století přinesl a důraz na environmentální aspekty dnešní doby, či nízký potenciál původních odvětví. Mezi tvrzeními, že „lidé, kteří pocházejí odjinud, jsou k Ústeckému kraji spíše kritičtí“ a „průmysl uškodil vnímání Ústeckého kraje mezi ostatními obyvateli Česka“ se projevila výrazná shoda v zastoupení odpovědí, převážně tedy souhlasných. Tím lze konstatovat, že si obyvatelé kraje uvědomují, že průmysl je příčinou negativního vnímání kraje ostatními Čechy.

Obr. 2: Hodnocení průmyslových areálů ve městech Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, 2020 (Zdroj: Stem, 2020)

V hodnocení původních průmyslových areálů lze u respondentů z Ústí nad Labem a Chomutova pozorovat podobné, a to více negativní trendy v odpovědích nežli v Litvínově. Litvínované považují průmyslové památky, na rozdíl od zbylých dotázaných, za důležitou tradici svého města a jejich stav hodnotí jako spíše udržovaný. Respondenti z Ústí nad Labem a Chomutova se naopak přiklání k názoru, že se jedná o objekty spíše zanedbané, architektonicky ošklivé a obyvatelům měst škodící. V čem však mají respondenti ve vybraných městech více jednotný názor je to, že vnímají průmyslové areály spíš jako důležité pro rozvoj města, než jako zbytečné pozůstatky minulosti.

Obr. 3. Ústí a Setuza (autor Vladan Hruška)

A které původní podniky považují respondenti za typické pro jejich město? V Ústí nad Labem jsou to především chemické závody Spolchemie a Setuza. Pro dvě třetiny dotazovaných Chomutovanů jsou to Mannesmannovy válcovny trub. V Litvínově zvítězila Pickova továrna, chemička a Rieckenova přádelna. Respondenti by výrobu v těchto podnicích nejčastěji zachovali či obnovili. Druhým nejčastějším záměrem by podle místních bylo přestavět areály pro neprůmyslové – kulturní či rekreační využití. V neposlední řadě by pak často průmyslovou výrobu v areálu rozšířili.

Obr. 4: Designová korporátní značka Riecken|design, inspirována vzory ze stěn z Rieckenovy vily. Vzory byly zrekonstruovány, i s moderní modifikací. (Výběr ze souboru designových návrhů) (Autoři Kristýna Onallah Denisa Körnerová Adéla Nestlerová Rok: 2020)

Ačkoliv výsledky tohoto šetření nelze považovat za platné pro celou společnost v rámci regionu, můžeme zde vidět určitý optimismus ze strany obyvatel, kteří region a jeho průmyslovou historii nevnímají tak negativně, jak by se dalo očekávat například při sledování mediálního obrazu, v němž je stále ještě kraj vykreslován jako problematický a postižený průmyslem. A tak považujeme za důležité ve spolupráci s veřejností překonávat dosavadní klišé a zajímat se o to, jakou roli může průmyslové dědictví hrát v budování pozitivní image regionu.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Big data ve výzkumu projektu MOBESA

Projekt MOBESA reaguje na problémy spojené s nadměrnou dopravní zátěží velkoplošných chráněných území a řeší, jak zahrnout plánování rozvoje udržitelné mobility do strategických dokumentů těchto území a jejich rozhodovací praxe. Výsledkem projektu bude především metodika na tvorbu plánů mobility pro velkoplošná environmentálně citlivá území doplněná databází příkladů dobré praxe řešení dopravy do/na a po chráněných oblastech.

V současné době probíhá v rámci projektu MOBESA řada sběrů dat a jejich analýzy. Ty se soustředí především na případová území – NP České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce, CHKO Moravský kras a CHKO Jizerské hory. „Zvolené oblasti zastupují různé typy využití území, kde probíhá jak zimní, tak letní turistika, nabízí se zde rozmanitá šíře aktivit a služeb pro turisty, turistů je tu hojně a koncentrují se tu dopravní problémy “, doplňuje Hana Brůhová Foltýnová, vedoucí vědeckého týmu.

K výzkumu jsou mimo jiné využívána „big data“ (konkrétně zbytková data mobilních operátorů). Jejich dodavatelem se prostřednictvím výběrového řízení stala společnost O2. Ta dodá agregovaná a anonymizovaná data o pohybu návštěvníků ve sledovaných oblastech za dobu jednoho roku. Získaná data umožní zpřesnit odhady o počtu a struktuře návštěvníků těchto případových území a jejich pohybu v předmětných územích. Data jsou sbírána již od 26. 4. 2021, bude tedy možné sledovat vývoj návštěvnosti také v souvislosti s uvolňováním opatření k omezení pohybu, které byly uvaleny v rámci boje s pandemií Covid-19.

 

Otázek, které je potřeba si v souvislosti se zkoumáním dopravy a mobility chráněných území položit, je několik. Hana Brůhová Foltýnová zmiňuje nejdůležitější: „Dopravu nelze zkoumat samostatně a je třeba ji vztáhnout k udržitelnému turismu, typu služeb v území apod., dále je třeba brát v potaz typy návštěvníků a jejich chování, do problematiky zasahuje velké množství aktérů s různými zájmy a je třeba provést analýzu dopravy v daném území.“

Během srpna letošního roku bude sběr dat od mobilních operátorů doplněn sociologickým šeřením mezi návštěvníky případových území a na podzim na ně naváže online dotazníkové šetření, které bude mimo jiné zjišťovat citlivost návštěvníků NP a CHKO na vybrané regulační a motivační nástroje k podpoře alternativ k individuální automobilové dopravy (hromadné dopravy a nemotorové dopravy).

Řešitelský tým věnuje pozornost i tomu, kdo vše a jak by měl být v budoucnu do přípravy plánů mobility zapojen a jak bude koordinována jejich tvorba a následné naplňování do praxe. S výběrem vhodných strategií a konkrétních opatření by měl pomoci Atlas opatření, který přinese inspirativní praxi ze zahraničí i domácích NP a CHKO.

Projekt řeší tým Doprava a mobilita, který působí na Fakultě sociálně ekonomické UJEP pod hlavičkou IEEP, který se věnuje společensko-vědním a interdisciplinárním aspektům udržitelné dopravy a mobility. V jejich hledáčku je především udržitelná městská mobilita a strategické dopravní plánování měst a vyšších územních celků, téma plánování udržitelné mobility v chráněných územích je vhodně doplňuje.

Co je v projektu MOBESA nového tým prezentuje na webu Doprava a mobilita.

Projekt MOBESA – „Podpora alternativních řešení mobility v environmentálně citlivých oblastech“, řešitelé UJEP a STEM/MARK, a.s., podpořený Technologická agentura ČR.

Voda v krajině Šluknovska – inspirujte se přístupem aktivních lokálních aktérů

Zádrž vody v krajině se stala významným tématem. Co vše je potřeba brát v úvahu při dlouhodobých výhledech pro hospodaření vodou v krajině, o jakých opatřeních uvažovat, jaké informace jsou klíčovým aktérům v území veřejně dostupné? To vše postihuje studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku UJEP s názvem Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou.

 

Odborníci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem doc. Lenka Slavíková, doc. Pavel Raška a dr. Jiří Riezner v posledním roce pracovali na koordinační studii zaměřené na vodu v krajině v oblasti Šluknovského výběžku a připravili integrovaný pohled na vodu v krajině v této oblasti.

První část dokumentu o výzkumu uvádí výchozí situaci území Šluknovského výběžku, přičemž informace pocházejí z veřejně dostupných dat. V druhé části prakticky zaměřená studie přináší přehled dotačních příležitostí v nadcházejícím období a v části závěrečné se zaměřuje na vnímání problematiky a preference dotčených obcí.

Studie Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou shrnuje dostupné podklady o tamní situaci vodních zdrojů a hydrologických extremitách (sucho, povodně) a je podkladem pro diskuzi o vhodných a akceptovatelných opatřeních v návaznosti na dotační priority programového období 2021–2027. Zároveň je zdrojem pro další práci dobrovolných svazků obcí a místní akční skupiny, kterým náleží informační, koordinační a podpůrná role.

Jeden z autorů, Pavel Raška, upozorňuje: „Z výsledků vyplývá, že jednou z priorit pro zádrž vody v krajině bude v nejbližších letech oprava a zkapacitnění rybníků a přírodě blízkých malých vodních nádrží, včetně odstranění havarijních stavů na jejich technické infrastruktuře, a dále suché poldry. Výhodou je velké množství zaniklých či zanedbaných lokalit, které je možné obnovovat a podpořit i jejich další environmentální funkce.“

Tyto informace doplňuje Lenka Slavíková: „Velkým tématem je nižší ochota a kapacita některých obcí vstupovat do náročných byrokratických procesů a omezená uznatelnost nákladů v rámci dotací na tato opatření. Z pohledu představitelů obcí, má-li český stát zájem na zlepšení vodních poměrů v krajině, měl by jít příkladem při nakládání s vlastním majetkem a snižovat administrativní zátěž opatření.“ To vytváří výzvu pro některé státní organizace, jako například Státní pozemkový úřad či Lesy ČR.

Studie Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou je dostupná zde.

Více o problematice vody v krajině, i v souvislosti s povodněmi, se můžete dozvědět na webu: www.voda.ujep.cz.

Jsou zelené střechy opravdu zelené?

Otázka je pochopitelně nadsázkou. Zelené střechy patří mezi významná adaptační opatření na změnu klimatu ve městech, kterým se aktivně věnují odborníci z IEEP.

28. července 2021 proběhne webinář Ekonomika a přínosy zelených střech, kde Jan Macháč z FSE UJEP představí zelené střechy a jejich výhody nejen z pohledu společenský přínosů, ale i z perspektivy investora samotného.

Vyplatí se do nich investovat? Ano i ne, více 28. 7. od 16 hodin; veškeré informace zde. Mj. se tu dozvíte i o nové publikaci, která se zeleným střechám komplexně věnuje. A mimochodem, i UJEP má svou zelenou střechu.

Jak se píše o průmyslovém kraji aneb Ústecko v médiích

Pohled na Ústecký kraj a jeho celkovou image lidé napříč Českem hodnotí různě. Svůj názor často staví na dojmech vycházejících z mediálních zpráv informujících o stavu životního prostředí, strukturálních problémech, korupčních kauzách či vedlejších vlivech průmyslu, které na kraj nevrhají příliš dobré světlo. Je to ale s regionem Ústecka opravdu tak zlé? Na otázku, o čem se ve skutečnosti píše, a zda se média věnují i pozitivům v kraji se snažila najít odpověď skupina výzkumníků v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.  

Šetření provedené ve spolupráci s agenturou NEWTON Media analyzovalo mediální prostor ve vztahu k Ústecko-chomutovské aglomeraci v období od června 2014 do května 2019. Cílem této analýzy bylo zjistit, jak je ve vybraných médiích prezentována právě průmyslová výroba tohoto regionu, které je často přisuzována role onoho „darebáka“ kazícího image kraje. Předmětem zkoumání bylo přes šest tisíc článků publikovaných celostátními deníky a jejich webovými protějšky.

„Nejčastěji jsme se dočetli o kriminálních kauzách, nehodách a haváriích“, vysvětluje Eva Nedorostová, členka projektového týmu. Jednoznačnými „zástupci“ této skupiny byli například výbuch v litvínovské chemičce téhož roku, odsouzení Aleny Vitáskové kvůli podvodu v kauze solárních elektráren či otázka prolomení těžebních limitů otevřená tehdejším ministrem průmyslu Janem Mládkem v roce 2015. Druhou nejčastěji medializovanou byla kategorie „odvětví, regionální a obchodní značky“, zde se nejčastěji psalo o výrobě skla, porcelánu a keramiky, výjimečnou pozici měla v této oblasti společnost AGC na Teplicku se svou výrobou skel pro automobilový průmysl.

Nebyl by to ale český národ, kdyby se nezajímal o pivovary, a to nejen ty tradiční, jako ten ve Velkém Březně, ale i ty malé, rodinné. A o čem se psalo dále? Třetí pozici obsadila zaměstnanost, kvalifikace a vzdělání v kraji, převážně v tom negativním smyslu, následoval provoz a hospodaření firem, vzápětí pak možnosti transformace upadajících podniků a brownfieldů. Nakonec jsme se dozvěděli i něco málo o kultuře a těžebních aktivitách v regionu. Celkové tematické zastoupení článků ukazuje obrázek 1.

Obrázek 1: Tematické oblasti mediálního prostoru Ústecko-chomutovské aglomerace v období 06/2014 – 05/2019

Zdroj: NEWTON Media, 2020

Jak je patrné z výše uvedeného, tisk k regionu v souvislosti s průmyslem opravdu není příliš lichotivý. Ostatně, města, jejich obyvatelé i krušnohorské lesy by o posledních přibližně padesáti letech průmyslu mohli vyprávět.

Vedoucí projektového týmu Vladan Hruška přitom dodává: „faktem je, že průmysl má a měl v regionu silné postavení a stál za populačním růstem měst regionu. Pozůstatky tohoto rozkvětu se vtělily do majestátních vil tehdejších průmyslníků a jejich rodin. Mnohé z nich dnes připomínají už jen jejich ruiny. Přesto symbolizují fakt, že průmysl Ústecko-chomutovské aglomeraci přinášel i rozvoj, cennou architekturu a bohatství“.

Obrázek 2: Slavní továrníci devatenáctého a první poloviny dvacátého století a s nimi spojené materiální dědictví v médiích

Zdroj: NEWTON Media, 2020

Jako o jednom z mála pozitivních úhlů pohledu na průmysl tohoto regionu, jsou architektonické památky, které pro bývalé továrníky 19. a první poloviny 20. století představovaly rodinná sídla, viz obrázek 2. Bohužel, i v tomto případě se informace nesou v kontextu prodeje chátrajících vil, „šedivého dědictví“, vzpomínek na mýdlo s jelenem či „továren měnících se v suť“. Přitom by se toto průmyslové dědictví mohlo stát příležitostí pro jinou, ba dokonce protikladnou prezentaci regionu, za kterou nebude nutné se stydět, nýbrž na kterou by obyvatel Ústeckého kraje mohl být náležitě pyšný.

Právě aktivita týmu Smart Community je zaměřena na soudržnost a výzkum vnímání průmyslového dědictví. Své závěry rozvíjí do konkrétních návrhů intervencí, které byly například prezentovány před rokem, viz tento odkaz.

Tým „Smart People“ se dále věnuje následujícím aktivitám:

  • Výzkum klíčových faktorů a mechanismů utvářejících vnímání regionu a kvalitu veřejného prostoru
  • Wellbeingová mapa
  • Návrh a kalibrace vybraných SMART postupů pro zlepšení vnímání regionu a kvality veřejného prostoru/života
  • SMART Education
  • Spolupracuje s místními akčními skupinami, aktéry v průmyslu Ústeckého kraje

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Budoucnost spolujízdy studentů a zaměstnanců v UL

Výzkum ve významných ústeckých institucích ukazuje zájem zaměstnanců a studentů o spolujízdu při cestách do práce nebo do školy. Jak a z jaké dálky dojíždíme? Jsme schopni změnit své dopravní chování?

Obr. 1: Auto, ilustrační obrázek. (Zdroj: Pixabay)

Výzkumný tým Doprava a mobilita na FSE UJEP se v současnosti zabývá analyzováním výsledků výzkumu zaměřeného na zjišťování potenciálu pro využívání spolujízdy (také car-pooling či ride-sharing) při cestách do práce/školy. Dotazníkového šetření se účastnili zaměstnanci Magistrátu města Ústí nad Labem, Krajského úřadu Ústeckého kraje a studenti a zaměstnanci Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Celkem bylo získáno 2334 vyplněných dotazníků.

Analýza odhalila zajímavé rozdíly v délce dojížděk zaměstnanců.

  • Jak je patrné z obrázku 1, největší vzdálenosti pravidelně jezdí studenti UJEP, které univerzita přitahuje i z regionů vzdálených běžně více než 100 km.
  • Krajský úřad i univerzita jsou zároveň významnými regionálními zaměstnavateli. Do těchto institucí se sjíždí zaměstnanci ze vzdálenosti běžně přesahující 50 km.
  • Magistrát Ústí nad Labem je oproti tomu spíše lokální zaměstnavatel, ve kterém pracují především místní obyvatelé. S potěšením lze konstatovat, že mnozí jeho pracovníci docházejí do svého zaměstnání pěšky nebo jezdí hromadnou dopravou, a vítězí tak v šetrnosti dojížďky do zaměstnání svých zaměstnanců.

Obr. 1: Vzdálenost dojížďky

Jízdu automobilem v pozici řidiče jako každodenní způsob dopravy do zaměstnání / školy uvedlo za všechny instituce dohromady 256 respondentů (tj. cca 10 % všech respondentů). Většina respondentů uvedla, že jízdu autem jako spolujezdec nikdy nevyužila, a jen málo z respondentů využívá spolujízdu jako způsob dopravy do zaměstnání/školy. Jako způsob každodenní dopravy do zaměstnání označilo spolujízdu pouze 23 respondentů (tj. 0,01 % všech respondentů).

Obr. 2: Frekvence využívání auta jako spolujezdec při dojížďce do zaměstnání

Městská hromadná doprava je některými respondenty využívaná každý den (352 respondentů, tj. 15 %) k cestám do zaměstnání/školy. MHD jako způsob dopravy do zaměstnání využívají nejčastěji respondenti z Magistrátu města Ústí nad Labem, konkrétně 38,1 % zaměstnanců uvedlo, že MHD využívají jako způsob dopravy do zaměstnání každý pracovní den.

Dotazníkové šetření zároveň zjišťovalo, zda by respondenti měli zájem o využívání sdílení jízd pro cestování do školy či zaměstnání. Odpověď ano či rozhodně ano uvedlo 27 % respondentů. To je docela vysoké číslo, vezmeme-li v úvahu, že zaměstnanci či studenti, kteří k dojížďce využívají alternativní způsoby mobility, jako je chůze, bydlí-li blízko, či hromadnou dopravu, spíše o spolujízdu zájem neměli.

Z respondentů by největší zájem o využívání ridesharingu měli studenti UJEP – 15,2 % jich uvedlo, že by zájem rozhodně měli, a 16,6 % se přiklánělo k názoru, že by zájem spíše měli. Vysoký zájem o využívání ridesharingu projevili zároveň respondenti ve věkové kategorii 35-49 let. Naopak nejmenší zájem projevuje starší věková kategorie 65 let a více.

Výzkum potenciálu sdílení jízd ukazuje, jak je možné změnit dopravní chování umožněním sdílet jízdu s ostatními uživateli automobilů. Indikuje zároveň možnosti sdílení jízd pro vzdálenou budoucnost autonomní mobility. I tento dílčí výzkum ukazuje, že při využití smart technologií, které umí propojit různé uživatele automobilů jedoucí stejným směrem, lze změnit současnou situaci nízké obsazenosti automobilů v řešení, které bude pro přírodu i lidi žijící ve městech výrazně šetrnější.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435