Rubrika: Projekt

Průmyslové dědictví Ústeckého kraje – přiznat či zapřít?

Připadá vám spojení průmyslové dědictví jako absurdní sousloví? Průmyslové dědictví máme všude kolem nás, každý ho vnímá, ale zároveň každý považuje za průmyslové dědictví něco jiného. V Ústeckém kraji hraje průmysl důležitou roli již více než století. Jak vnímají odkaz průmyslu instituce, které v kraji sídlí? Představujeme Vám další část do skládačky o průmyslovém dědictví na Ústecku, kterému se věnuje výzkumný tým z UJEP v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Průmysl je historicky provázaný s rozvojem Ústeckého kraje, s jeho postavením v české, ale i zahraniční společnosti, ekonomice a dalších odvětvích. Průmysl tvaruje okolní krajinu, ovlivňuje život místních obyvatel a přispívá k místní image a identitě místa. Průmyslové dědictví je možné využít jako podnět pro zvýšení zaměstnanosti či zkvalitnění veřejného prostoru, nicméně tyto změny jsou závislé na hodnotách společnosti, ekonomické soběstačnosti, vzdělanosti a dalších předpokladech rozvíjející společnost. Toto břímě neleží pouze na občanech, ale také jednotlivých institucích, které mají prostor přetavit průmyslové dědictví v uchopitelnou podporu pozitivně rozvíjející region. Důležitý je samotný postoj a přístup k průmyslu a jeho dědictví. Je možné jej uvažovat jako podporu a znovu vytváření pozitivní image nebo naopak jako bariéru rozvoje. Dědictví odkazuje na pozůstatek průmyslu, který se dochoval do současnosti.

O tom, že je Ústecký kraj spjat s průmyslem se nedá nepochybovat. Ústecký kraj byl jedním z hlavních center rozvoje průmyslové revoluce v Česku, zejména v polovině 19. století odstartoval výrazný ekonomický růst. V současné době se však region potýká s vážnými sociálními a ekonomickými problémy, a to zejména kvůli sociální transformaci, která je výsledkem odsunu původní německé populace po druhé světové válce, pozdějšímu přesunu k centrálně plánované ekonomice a následným problémům spojenými s postsocialistickou transformací během 90. let.

Abychom dokázali popsat, co je v Ústeckém kraji nejčastěji považováno za průmyslové dědictví, ve 30 rozhovorech jsme oslovili vedení měst, kraje a další regionální instituce či organizace a také vedení tradičních regionálních průmyslových společností. Vnímání průmyslového dědictví se velmi liší napříč institucemi, které byly v tomto výzkumu v rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community osloveny.

V kraji symbolickém údolími s komíny je překvapující, že častěji zmiňované jsou nehmotné prvky jako například původní značky, firemní jména či know how, než existující industriální architektura, tovární budovy nebo areály. Dále, již méně překvapující, že často bývají zdůrazňovány také negativní aspekty. Těmi jsou zejména brownfieldy, narušená krajina a nepříznivá sociální skladba.

Obr. 2: Budova Spolchemie, Ústí nad Labem (Autor: Vladan Hruška)

Mezi narativy individuálních skupin dotazovaných partnerů s ohledem na využití průmyslového dědictví pro rozvoj kraje byly velké rozdíly – výsledky shrnují vedoucí výzkumného týmu Vladan Hruška a Michaela Štěbetáková. „Zatímco existující tradiční firmy zdůrazňovaly jejich příspěvek k lokální image, rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, představitelé veřejné správy se spíše zaměřovaly na problémy způsobené transformací průmyslu především v 90. letech, na revitalizace brownfieldů, současnou sociální a fyzickou strukturu měst v regionu. Oproti tomu nevládní a kulturní organizace připouštěly možnou pozitivní roli průmyslového dědictví v regionálním rozvoji – změna image, nově vzniklý turismus či rozvíjející se kreativní průmysl.“

Otázkou je, k čemu nám slouží poznání průmyslového dědictví. Poznání slouží zejména k pochopení sounáležitosti průmyslového dědictví s krajinou i námi samotnými. Během minulého století měl průmysl v Ústeckém kraji důležitou roli. Jeho dědictví však může být výhodou v rozvoji i v současnosti. Nicméně aby průmyslové dědictví mohlo hrát pozitivní roli v regionálním rozvoji, je nutné vyšší zapojení tradičních průmyslových firem do veřejného života v tomto regionu.

Obr. 3: Výsledky rozhovorů s institucemi a firmami v Ústeckém kraji (Zdroj: UJEP, 2021)

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Oživeno designem, pozvánka na zámek (Průmyslové dědictví ústeckého kraje je jedním z významných témat v projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Nyní si můžeme prohlédnout originální zpracování průmyslového dědictví na nově otevřené výstavě v Litvínově, 26. 11. 2021)

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví (Napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému, 27. 7. 2021)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Oživeno designem, pozvánka na zámek

Průmyslové dědictví ústeckého kraje je jedním z významných témat v projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Nyní si můžeme prohlédnout originální zpracování průmyslového dědictví na výstavě v Litvínově.

Dovolujeme si Vás tímto pozvat na výstavu Oživeno designem, která začala 23. listopadu a bude probíhat do 6. února 2022 na zámku Valdštejnů v Litvínově.

Výstava vznikla na základě projektu Smart City – Smart Region – Smart Community realizovaného pod vedením Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Jedním z cílů tohoto projektu je chytře využít průmyslového dědictví Ústeckého kraje pro jeho budoucí rozvoj, a právě proto spojili síly geografové, regionalisté, historici s umělci a grafiky a představují průmyslové dědictví kraje tak trochu jinak.

Obr. Plakát  

S negativními důsledky, které přinesla proměna průmyslu po roce 1989, se Ústecký kraj potýká dodnes. „I přes zlepšení v některých oblastech je kraj stále vnímán jako území s velkými problémy v oblasti sociální, ekonomické i v oblasti životního prostředí” popisuje situaci Vladan Hruška, pracovník katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Na druhou stranu to byl právě tento kraj, který v době průmyslového rozkvětu od 19. století byl hospodářsky velmi prosperující oblastí Česka, kde vznikaly významné průmyslové podniky, inovace, atraktivní architektura či se zde formoval čilý kulturní a společenský život. „Z tohoto důvodu tak průmyslová historie kraje může být i něco, čím se tato oblast může chlubit”, dodává Hruška.

Obr. Proslov během vernisáže – starostka Litvínova Kamila Bláhová, vedoucí sekcí projektů Vladan Hruška a Jakub Konůpka

V jiných průmyslových regionech západní Evropy či Severní Ameriky je pozitivní odkaz průmyslu (průmyslové dědictví) často považován za jedinečný nástroj a zdroj energie pro oživení veřejného prostoru či zvýšení zaměstnanosti. “Stačí se podívat například do Porúří v Německu, britského Manchesteru, do Tate Modern muzea v Londýně” doplňuje světový kontext doktorandka Eva Nedorostová. „Nicméně i v Česku se již dají najít příklady úspěšných revitalizací průmyslové architektury – takovým vlajkovým projektem je areál Dolních Vítkovic v Ostravě.” Starý průmyslový objekt, který lze využívat nejen ke kulturním akcím, ale zároveň zde lze zachovat jeho unikátní ráz, může výrazně posílit místní identitu a také zlepšit vnímání dané obce či města návštěvníky z širokého okolí. V tomto ohledu se průmyslová architektura může stát cenným zdrojem místního patriotismu – např. Ostravané hrdě nazývají již zmíněnou oblast Dolních Vítkovic ostravskými Hradčany.

Obr. Původní tapety z Rieckenovy vily

V rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community se vědci a umělci Univerzity Jana Evangelisty Purkyně zabývají tím, jakým způsobem je vnímána průmyslová minulost, současnost i budoucnost kraje, a jak je možné propagovat průmyslové dědictví regionu tak, aby pomáhalo rozvoji Ústeckého kraje a posilovalo vztah místních obyvatel k němu. První výstupy je možno shlédnout na výstavě Oživeno designem, která probíhá na zámku Valdštejnů v Litvínově, a to od listopadu do 6. února 2022. Výstava se věnuje příběhu významné litvínovské rodiny Rieckenů, která ve městě provozovala textilní továrnu a nechala si postavit reprezentativní vilu, která nyní bohužel chátrá. Studenti využili původní tapety z vily a přetvořili je v moderní dekorativní látky, které si na výstavě můžete prohlédnout. Dalšími dílčími projekty, které staré průmyslové objekty „oblékají do nového kabátu“ a dávají jim nový význam, jsou průmyslový vodovod Dolní Zálezly – Ledvice, objekt bývalé ústecké loděnice na Střekově a továrna na gramofonové desky rovněž v Ústí nad Labem.

Obr. Studenty vytvořené motivy látek z původních tapet

Na Vaši návštěvu se těší tým pracovníků Fakulty umění a designu, Přírodovědecké fakulty a Fakulty sociálně ekonomické UJEP.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

 

Jak mluvit s veřejností o opatřeních na hospodaření s dešťovou vodou (HDV)

Představte si, že jako starosta znáte opatření, které vám pomůže začlenit do města více zeleně, vodních prvků a umožní vám lépe využívat zejména v létě tolik vzácnou dešťovou vodu. Bude se toto opatření občanům líbit? Nechtěli by raději více parkovacích míst? Nebude jim vadit méně časté sečení trávy? Jak jim vše srozumitelně vysvětlit a zapojit je? Jak a kdy s nimi vše komunikovat? Přesně na tyto otázky se zaměřil čtvrtý diskusní workshop Platformy pro zelenou a modrou infrastrukturu, který se konal 12. října 2021. V Praze ho hostilo Ministerstvo životního prostředí. Zaznělo na něm mimo jiné to, že dešťová voda není odpadní voda nebo že osobní příklad nejvíce motivuje.   

Obr. 1: Ilustrační obrázek

Čtvrtý multioborový workshop byl po zhruba roční odmlce způsobené pandemií opět věnován stále aktuálnímu tématu hospodaření s dešťovou vodou (HDV). Oproti třetímu setkání se zaměřil na komunikaci s veřejností. Přesně ve smyslu Platformy se u stolu setkali jak zástupci univerzit, tak státní správy, zástupci měst i oborových organizací. Sdíleli se jak aktuální poznatky z probíhajícího vědeckého projektu „Obce mluví o vodě“ řešeného na FSE UJEP, ale také forma a obsah komunikace, která v praxi zúčastněných funguje nebo naopak vyvolává největší kontroverzi.

UJEP se tématu věnuje v rámci vědeckého projektu
Tématu HDV se zástupci UJEP věnují dlouhodobě. Poté, v loňském roce úspěšně dokončili vědecký projekt s názvem ´Voda ve městě´ (odkaz: www.vodavemeste.cz), podařilo se řešitelskému týmu pod vedením Lucie Povolné a Jana Macháče uspět se žádostí o tematicky navazující projekt s názvem ´Obce mluví o vodě´. „V minulém projektu jsem se věnovali zejména tomu, jak investora provést procesem realizace opatření od jeho výběru až po realizaci a provoz. Nyní máme prostor věnovat se stejně důležité části úspěšné realizace opatření, což je využívání vhodných nástrojů, pomocí kterých lze občanům smysluplnost opatření nejlépe vysvětlit,“ nastiňuje Jan Macháč z FSE UJEP. Projekt výzkumníci řeší opět ve spolupráci s ČVUT. „V řešitelském týmu jsou kromě environmentálních ekonomů i odborníci na marketing, veřejnou správu, urbanismus, sociologii a behaviorální aspekty chování lidí,“ doplňuje vedoucí řešitelského týmu Lucie Povolná. V rámci testování možných nástrojů komunikace je v plánu také využití experimentů v behaviorální laboratoři UJEP.

Obr. 2: Kniha Voda ve městě – Metodika pro hospodaření s dešťovou vodou

Města si důležitost tématu a jeho komunikace uvědomují
V rámci samotné Platformy pak její účastníci u diskuse nad kulatými stoly potvrdili zkušenosti, které řešitelský tým z UJEP a ČVUT získal v letošním roce na základě rozhovorů v několika městech napříč ČR. Komunikace je pro většinu měst důležitá, nicméně často bojují s nezájmem občanů. Města samotná také vnímají důležitost motivovat občany k šetrnějšímu využívání dešťové vody, nicméně si uvědomují, že oni sami musí jít v tomto příkladem. Proto se snaží např. realizovat na svých budovách např. akumulační nádrže na dešťovou vodu ještě před tím, než budou na občany apelovat, aby jejich svody také nekončily v kanálu, jak například zmínil jeden zástupce měst.

Motivovat ale také regulovat
Že stát a města musí jít příkladem, vyvolalo reakci dalších zúčastněných. Zmíněno bylo například téma zpoplatnění odvodu dešťových vod, hospodaření s dešťovou vodou na komunikacích a developerských projektech. Jak zaznělo, tématem se ve spolupráci s ostatními ministerstvy zabývá i MŽP. Problémem může být i určitá setrvačnost a neochota situaci řešit a komunikovat, jak zaznělo od několika diskutujících.

Obr. 3: Ilustrační obrázek – zeleň ve městě

O úspěšnosti komunikace rozhoduje její forma i politická odvaha
V rámci kulatého stolu se diskutovala také dobrá praxe spojená s komunikací. Zmíněna byla například důležitost vizuálně atraktivních forem komunikace, ale i určitá politická odvaha a trpělivost opatření srozumitelně vysvětlovat. A to nejenom občanům, ale i kolegům v rámci vlastní radnice, jak zmínila zástupkyně města. To, že o vodě nemůžeme mluvit jako o odpadu, ale musíme zdůraznit její možné využití pro zlepšení vzhledu veřejných prostranství, zaznělo například z úst zástupce univerzity. Ten zmínil také důležitost zmínit před občany dopady, které souvisejí s ekonomikou domácnosti, např. v rámci úspor za odběry vody pitné.

Téma HDV se musí řešit i v rámci menších měst a obcí
Velkou diskusi vyvolalo také to, že ačkoliv je téma HDV v současnosti řešeno zejména v měřítku velkých měst, zásadní potenciál mají i menší města a obce. Jak upozornil zástupce Svazu měst a obcí ČR, je zde často problém s vlastnickými vztahy u pozemků, kde by mohla být opatření HDV realizována, a také s nízkými kapacitami menších obcí tato témata řešit a komunikovat. Zástupci Ministerstva životního prostředí se v navazující diskusi zaměřili i na dosavadní dotační a jinou podporu těchto menších obcí.

Platforma se tématem bude zabývat i nadále
UJEP jako organizátor Platformy se tématem bude zabývat i nadále. „V rámci Platformy jsme načerpali nové podněty a inspiraci, kterými se můžeme dále v rámci stávajícího a nového výzkumu věnovat. Kromě propojování odborníků je to zásadní přínos Platformy,“ dodal Jan Macháč.

Organizaci workshopu podpořilo Ministerstvo životního prostředí a Svaz měst a obcí České republiky.

Projekt Obce mluví o vodě: Komunikace implementace opatření na hospodaření s dešťovou vodou ve městech byl podpořen Technologickou agenturou ČR.

Platforma pro zelenou a modrou infrastrukturu byla založena v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY (více o projektu: http://smart-mateq.cz/projekty/projekty-smart/smart-iti/). Cílem Platformy je propojovat zástupce z řad výzkumníků, aplikační sféry, samosprávy a státní správy v ČR a naleznout společné průniky pro budoucí rozvoj v tématech, kterými se aktuálně ve vazbě na klimatickou změnu a zelenou a modrou infrastrukturu zabývají města a obce v ČR.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Předchozí workshopy:

Povede pandemie covid-19 k výraznému nárůstu městské cyklistiky?

Podpora alternativních druhů dopravy k dopravě automobilové je ve světě hojně diskutovaným tématem. Této oblasti se věnuje také expertní tým Doprava a mobilita z FSE UJEP, jehož zástupci se účastnili červnového semináře k podpoře cyklistiky ve městech u příležitosti oslav Světového dne kola (3. 6. 2021).

Na mezinárodní akci vystoupili mluvčí z řad tuzemských i zahraničních odborníků, za tým Doprava a mobilita prezentovala Ing. Mgr. Hana Brůhová Foltýnová, Ph.D. prezentaci s názvem Změny dopravního chování během pandemie.

Ve svém příspěvku se věnovala dopravnímu chování ekonomicky aktivních obyvatel městských oblastí ve věku 18+, a to při cestách do zaměstnaní, za nákupy nebo za volnočasovými aktivitami během největších omezení pohybu u jednotlivých vln pandemie Covid-19 v roce 2020 a na jaře 2021. „U cest do zaměstnání zůstal podíl pěších a cyklistů poměrně stabilní, došlo dokonce k jejich mírnému navýšení. Přitom lidé očekávají, že nemotorové způsoby dopravy budou více využívat i po skončení pandemie. Pandemie však vedla k výraznému snížení podílu cestujících dojíždějících do práce veřejnou hromadnou dopravou a ani očekávaný nárůst po jejím skončení by již neměl dosáhnout úrovně před začátkem roku 2020,“ uvedla Brůhová Foltýnová. Naopak u cest za volnočasovými aktivitami došlo překvapivě k mírnému poklesu podílu cest nemotorovou dopravou a lidé se za tímto účelem dopravovali dominantně automobilovou dopravou. Zřetelný byl také nárůst online nákupů (zvláště v kategorii četnosti méně než 1x týdně). U cest za nákupy, které lidé fyzicky realizovali, použili v polovině případů automobil, na kole a pěšky pak byla realizována přibližně čtvrtina cest.

Zdroj: YouTube.com

Celkově data ukazují, že nárůst těch, kteří mají jízdní kolo jako převažující dopravní prostředek za různými typy cest, je v důsledku pandemie Covid-19 překvapivě malý. „Je to způsobeno tím, že dopravní chování je habitualizované a lidé se často vrací do svých zažitých vzorců chování. Významným faktorem je ale také to, že česká města většinou nerealizovala, na rozdíl od některých evropských měst, razantnější opatření na podporu cyklistiky, například v oblasti zlepšení cyklistické infrastruktury nebo organizace dopravy,“ dodala Brůhová Foltýnová.

Seminář pořádala Nadace Partnerství ve spolupráci s Praha.eu a spolkem AutoMat. Nad akcí převzal záštitu Adam Scheinherr, náměstek primátora hl. m. Prahy. Záznam z celé akce a prezentace přednášejících je k dispozici online na https://1url.cz/@cykloseminar.

Bezprostředně na seminář pak navazovala Velká jarní cyklojízda v režii spolku AutoMat, která přilákala na atraktivní trasu centrem Prahy na 520 účastníků.

Podpora cyklistické dopravy přináší zdravější, udržitelnější a bohatší společnost. Benefitují z ní i ti, kteří na kole nejezdí. To dokazuje infografika #Bikeconomics (viz níže), jejíž český překlad je k dispozici na http://bit.ly/bikeconomics-cz.

Tým Doprava a mobilita z FSE UJEP se věnuje společensko-vědním a interdisciplinárním aspektům udržitelné dopravy a mobility. Jejich výzkumné aktivity se konkrétně dotýkají dopravního chování, managementu mobility, strategického dopravního plánování, udržitelného turismu nebo smart technologií. Konkrétní informace jsou k dispozici na webových stránkách e-academia.eu nebo na facebookových stránkách Doprava a mobilita UJEP.

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví

Průmysl severních Čech je bezpochyby tím základním atributem dlouhodobě definujícím zdejší region. Často je ale příčinou negativního vnímání regionu. Celkový obraz Ústeckého kraje ve spojení s průmyslem se v moderní historii velmi měnil. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století dal regionu podniky, které představovaly hnací motor tehdejšího rozvoje. Ať už byl jejich rozmach zbrzděn válečnými konflikty a jejich důsledky, transformací hospodářství či jinými odkazy minulého století, ocitly se v propadlišti dějin. Co znamenají pro současnost? A jak to celkově vidí místní? Těmito a dalšími otázkami se zabývá skupina vědců z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Obr. 1: Ústecký  kraj (autor Eva Nedorostová)

Ve spolupráci s agenturou STEM bylo napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému. Dotazováno bylo celkem 1058 osob a úvodem lze říci, že jejich výpovědi mohou být vodítkem k tomu, jak překonat zažitý stereotyp průmyslem poškozeného kraje.

Výsledky spokojenosti obyvatel se svým životem se napříč městy jevily jako velmi vyrovnané, více než 80 % dotazovaných hodnotí svou subjektivní spokojenost pozitivně. Největší podíl velmi či docela spokojených respondentů pak žije v Litvínově. Variabilnější výsledky se ukázaly v oblasti pouta občanů k městům. Nejsilnější vazbu k městu projevili dotazovaní v Litvínově, kde si téměř polovina respondentů nedovede představit, že by se odstěhovala jinam. Naopak nejslabší vazbu ke svému městu v tomto ohledu prokázali dotazovaní z Chomutova, odkud by se téměř třetina dotázaných „s lehkým srdcem odstěhovala“.

A na co jsou respondenti ve svém kraji nejvíce hrdí? Více než třetina respondentů ve všech sledovaných městech se shodla na přírodních podmínkách Ústeckého kraje, jakožto největším zdroji hrdosti v kraji. Mezi další nejčastější odpovědi se pak dostal „sport, kultura nebo zoo“, ale i „historické památky a architektura“, které se nesporně váží právě i k průmyslovému dědictví. Mezi nejčastější ale patřila i odpověď, že respondent nevidí nic, na co by byl v kraji hrdý (přibližně 16 %).

Přestože více než třetina dotazovaných ve všech vybraných městech uvedla, že je škoda, že se nepodařilo zachovat dřívější význam průmyslových podniků v kraji, většina respondentů se zároveň přiklání k potřebě rozvíjet v současnosti jiná hospodářská odvětví. Takové přesvědčení může být postaveno na evidenci zátěží, které průmysl v minulém století přinesl a důraz na environmentální aspekty dnešní doby, či nízký potenciál původních odvětví. Mezi tvrzeními, že „lidé, kteří pocházejí odjinud, jsou k Ústeckému kraji spíše kritičtí“ a „průmysl uškodil vnímání Ústeckého kraje mezi ostatními obyvateli Česka“ se projevila výrazná shoda v zastoupení odpovědí, převážně tedy souhlasných. Tím lze konstatovat, že si obyvatelé kraje uvědomují, že průmysl je příčinou negativního vnímání kraje ostatními Čechy.

Obr. 2: Hodnocení průmyslových areálů ve městech Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, 2020 (Zdroj: Stem, 2020)

V hodnocení původních průmyslových areálů lze u respondentů z Ústí nad Labem a Chomutova pozorovat podobné, a to více negativní trendy v odpovědích nežli v Litvínově. Litvínované považují průmyslové památky, na rozdíl od zbylých dotázaných, za důležitou tradici svého města a jejich stav hodnotí jako spíše udržovaný. Respondenti z Ústí nad Labem a Chomutova se naopak přiklání k názoru, že se jedná o objekty spíše zanedbané, architektonicky ošklivé a obyvatelům měst škodící. V čem však mají respondenti ve vybraných městech více jednotný názor je to, že vnímají průmyslové areály spíš jako důležité pro rozvoj města, než jako zbytečné pozůstatky minulosti.

Obr. 3. Ústí a Setuza (autor Vladan Hruška)

A které původní podniky považují respondenti za typické pro jejich město? V Ústí nad Labem jsou to především chemické závody Spolchemie a Setuza. Pro dvě třetiny dotazovaných Chomutovanů jsou to Mannesmannovy válcovny trub. V Litvínově zvítězila Pickova továrna, chemička a Rieckenova přádelna. Respondenti by výrobu v těchto podnicích nejčastěji zachovali či obnovili. Druhým nejčastějším záměrem by podle místních bylo přestavět areály pro neprůmyslové – kulturní či rekreační využití. V neposlední řadě by pak často průmyslovou výrobu v areálu rozšířili.

Obr. 4: Designová korporátní značka Riecken|design, inspirována vzory ze stěn z Rieckenovy vily. Vzory byly zrekonstruovány, i s moderní modifikací. (Výběr ze souboru designových návrhů) (Autoři Kristýna Onallah Denisa Körnerová Adéla Nestlerová Rok: 2020)

Ačkoliv výsledky tohoto šetření nelze považovat za platné pro celou společnost v rámci regionu, můžeme zde vidět určitý optimismus ze strany obyvatel, kteří region a jeho průmyslovou historii nevnímají tak negativně, jak by se dalo očekávat například při sledování mediálního obrazu, v němž je stále ještě kraj vykreslován jako problematický a postižený průmyslem. A tak považujeme za důležité ve spolupráci s veřejností překonávat dosavadní klišé a zajímat se o to, jakou roli může průmyslové dědictví hrát v budování pozitivní image regionu.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Big data ve výzkumu projektu MOBESA

Projekt MOBESA reaguje na problémy spojené s nadměrnou dopravní zátěží velkoplošných chráněných území a řeší, jak zahrnout plánování rozvoje udržitelné mobility do strategických dokumentů těchto území a jejich rozhodovací praxe. Výsledkem projektu bude především metodika na tvorbu plánů mobility pro velkoplošná environmentálně citlivá území doplněná databází příkladů dobré praxe řešení dopravy do/na a po chráněných oblastech.

V současné době probíhá v rámci projektu MOBESA řada sběrů dat a jejich analýzy. Ty se soustředí především na případová území – NP České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce, CHKO Moravský kras a CHKO Jizerské hory. „Zvolené oblasti zastupují různé typy využití území, kde probíhá jak zimní, tak letní turistika, nabízí se zde rozmanitá šíře aktivit a služeb pro turisty, turistů je tu hojně a koncentrují se tu dopravní problémy “, doplňuje Hana Brůhová Foltýnová, vedoucí vědeckého týmu.

K výzkumu jsou mimo jiné využívána „big data“ (konkrétně zbytková data mobilních operátorů). Jejich dodavatelem se prostřednictvím výběrového řízení stala společnost O2. Ta dodá agregovaná a anonymizovaná data o pohybu návštěvníků ve sledovaných oblastech za dobu jednoho roku. Získaná data umožní zpřesnit odhady o počtu a struktuře návštěvníků těchto případových území a jejich pohybu v předmětných územích. Data jsou sbírána již od 26. 4. 2021, bude tedy možné sledovat vývoj návštěvnosti také v souvislosti s uvolňováním opatření k omezení pohybu, které byly uvaleny v rámci boje s pandemií Covid-19.

 

Otázek, které je potřeba si v souvislosti se zkoumáním dopravy a mobility chráněných území položit, je několik. Hana Brůhová Foltýnová zmiňuje nejdůležitější: „Dopravu nelze zkoumat samostatně a je třeba ji vztáhnout k udržitelnému turismu, typu služeb v území apod., dále je třeba brát v potaz typy návštěvníků a jejich chování, do problematiky zasahuje velké množství aktérů s různými zájmy a je třeba provést analýzu dopravy v daném území.“

Během srpna letošního roku bude sběr dat od mobilních operátorů doplněn sociologickým šeřením mezi návštěvníky případových území a na podzim na ně naváže online dotazníkové šetření, které bude mimo jiné zjišťovat citlivost návštěvníků NP a CHKO na vybrané regulační a motivační nástroje k podpoře alternativ k individuální automobilové dopravy (hromadné dopravy a nemotorové dopravy).

Řešitelský tým věnuje pozornost i tomu, kdo vše a jak by měl být v budoucnu do přípravy plánů mobility zapojen a jak bude koordinována jejich tvorba a následné naplňování do praxe. S výběrem vhodných strategií a konkrétních opatření by měl pomoci Atlas opatření, který přinese inspirativní praxi ze zahraničí i domácích NP a CHKO.

Projekt řeší tým Doprava a mobilita, který působí na Fakultě sociálně ekonomické UJEP pod hlavičkou IEEP, který se věnuje společensko-vědním a interdisciplinárním aspektům udržitelné dopravy a mobility. V jejich hledáčku je především udržitelná městská mobilita a strategické dopravní plánování měst a vyšších územních celků, téma plánování udržitelné mobility v chráněných územích je vhodně doplňuje.

Co je v projektu MOBESA nového tým prezentuje na webu Doprava a mobilita.

Projekt MOBESA – „Podpora alternativních řešení mobility v environmentálně citlivých oblastech“, řešitelé UJEP a STEM/MARK, a.s., podpořený Technologická agentura ČR.

Od odpadních surovin až k zeleným chemikáliím a produktům

Jak se vypořádat s potřebou postupného nahrazování fosilních zdrojů a zároveň efektivně využít odpadní suroviny, které jsou aktuálně v převážné míře skládkovány nebo spalovány? Možným řešením obou problémů je produkce tzv. zelených chemikálií. UJEP se na výzkumu technologie jejich výroby podílí už od roku 2018 v rámci projektu CACTU.

Schéma životního cyklu produktů zahrnující využití zelených chemikálií (D. Pilnaj)

Projekt Centrum pokročilých chemických technologií realizovaných v Ústeckochomutovské aglomeraci (CACTU) vznikl ve spolupráci UJEP, výzkumné organizace ORLEN Unicre a.s. a průmyslového partnera ORLEN Unipetrol a.s. Tyto tři organizace se pro řešení projektu spojily a utvořily „Konsorcium 3U“, které je garantem dlouhodobé spolupráce výzkumných organizací s aplikační sférou. V plánu je zároveň i oslovení dalších potenciálních partnerů z průmyslu a navázání nových spoluprací.

Hlavním cílem projektu je transformace lokálních surovin na tzv. zelené chemikálie. Z důvodu komplexnosti výzkumného záměru byla realizace projektu rozdělena na čtyři dílčí výzkumné cíle:

1. Pyrolýza odpadních substrátů – přebytkové biomasy a odpadních plastů

Předmětem této aktivity je optimalizace procesu rozkladu odpadních plastů a biomasy probíhající za zvýšené teploty bez přístupu vzduchu (pyrolýzy). Produkty této přeměny jsou pyrolýzní olej, který může být využit jako zdroj pro výrobu zelených chemikálií popř. dalších petrochemických produktů, pyrolýzní plyn a pevný zbytek (v podstatě koks). Složení výsledného produktu je silně závislé na vstupním materiálu ale i na nastavení podmínek procesu.

2. Esterifikace a transesterifikace olejů a mastných kyselin bioethanolem na biopaliva s vysokým stupněm udržitelnosti

Cílem je najít co nejlepší postup pro výrobu konkurenceschopné bionafty vyráběné z lokálně dostupných odpadních směsí, tuků a olejů za použití bioethanolu a za pomoci snadno oddělitelných a recyklovatelných pevných katalyzátorů. Pro tyto účely se testují různé vstupní suroviny i katalyzátory.

3. Dehydratace bioethanolu na „zelený“ ethylen jako součást petrochemické ethylenové pyrolýzy

Zelený ethylen produkovaný z odpadních surovin (odpadní tuky triglyceridy, bioethanol) je surovinou pro výrobu základních plastů. Postupy pro jeho výrobu jsou v principu dva. Prvním z nich je vysokoteplotní pyrolýza (přes 600 °C) uhlovodíků s dlouhými řetězci (parafínů) získaných z odpadních nepotravinářských olejů a tuků. Další možností je dehydratace bioethanolu, při které dochází k odštěpení molekuly vody.

4. Vliv produktu pyrolýzy na korozi konstrukčních materiálů

Při pyrolýze biomasy a některých plastů vznikají agresivní látky, jejichž přítomnost společně s vysokou teplotou způsobuje korozi konstrukčních materiálů zařízení. Součástí projektu je tedy i sledování odolnosti různých materiálů vůči produktům pyrolýzy.

Tým FŽP UJEP se prostřednictvím svého Centra pokročilých separačních technik podílí na projektu zejména analýzami vznikajících produktů, které slouží k ověření správnosti nastavení a účinnosti vyvíjených technologií. Výzkumníci z Katedry chemie PřF UJEP se krom neustálé optimalizace reakčních podmínek věnují hledání nejúčinnějších a nejlépe regenerovatelných pevných katalyzátorů pro výrobu bionafty. Zaměřují se také na vývoj nových, informačně výnosnějších analytických metod analýz všech složek bionafty z odpadů. Tým vědců z UJEP je doplněn i o odborníky z FSI. Samotný vývoj jednotlivých postupů je převážně v režii ORLEN Unicre a.s.

Řešitelský tým UJEP

V projektu CACTU a Konsorciu 3U dochází k propojení dvou velkých výzkumných infrastruktur, které už mají za sebou řadu výsledků. Výzkumná infrastruktura ORLEN Unicre a.s. Katalytické procesy pro efektivní využití uhlíkatých energetických surovin (CATPRO) se zaměřuje na efektivní využití energetických zdrojů na bázi uhlíku za pomoci katalytických procesů. Účelem CATPRO je překonat propast mezi laboratorním a průmyslovým měřítkem, která reprezentuje jednu z největších výzev ve výzkumu přeměn těchto energetických zdrojů. Předmětem činnosti výzkumné infrastruktury UJEP a dalších partnerů Nanomateriály a nanotechnologie pro ochranu životního prostředí a udržitelnou budoucnost (NanoEnviCZ) je studium nanomateriálů pro ochranu životního prostředí. Díky projektu CACTU bylo už tak kvalitní laboratorní zázemí rozšířeno o další nezbytné vybavení, např. testovací pyrolýzní jednotku, rozšiřující příslušenství k plynovému chromatografu s vysokorozlišovacím hmotnostním detektorem (GC-HRMS) pro identifikaci složek vzorků v laboratoři UJEP., 3D tiskárnu, šestipozicový multireaktor aj.

Přestože projekt je primárně výzkumně zaměřený, zásadní je aplikace jeho výsledků a nových poznatků do reálné praxe. A ta se neobejde bez spolupráce s průmyslovými partnery. V rámci projektu je proto plánováno uspořádání několika seminářů. První z nich se uskutečnil 24. 9. 2020 v Centru přírodovědných a technických oborů UJEP, kde sídlí od roku 2020 Fakulta životního prostředí a Přírodovědecká fakulta.

Seminář k projektu CACTU (vedoucí projektu a týmu UJEP doc. Kuráň a doc. Lederer z ORLEN Unicre a.s.), zdroj: prumyslovaekologie.cz

Projekt CACTU je bezesporu klíčový pro výzkum zelených chemikálií na UJEP a v ORLEN Unicre a.s. Není ale jediným řešeným projektem s touto tématikou. O využití různých odpadních surovin pro výrobu nových chemických produktů mají zájem i další firmy ze severních Čech i Německa v čele s firmou PLASTOIL Europe a.s., která byla hlavním žadatelem obou projektů.

Koncept čistého oblečení z procesu krakování – vývoj výrobního procesu pro recyklaci oblečení (C4)

Projekt C4, na kterém se podílí hned několik výzkumných organizací a podniků v ČR a Německu v rámci spolupráce IraSME (UJEP, ORLEN Unicre, HS Reutlinger, ATG Gröditz, Wonneberger Manufaktur, PLASTOIL, SMS CZ) řeší problematiku vývoje komplexního procesu uzavřeného životního cyklu oděvu vyrobeného ze směsných syntetických materiálů. Cílem projektu je označit, sbírat a recyklovat oblečení vyrobené z různých druhů syntetických vláken. Úkolem německých partnerů je navrhnout uzavřený a kontrolovaný životní cyklus oblečení. Cílem české strany je vyvinout postup chemického přepracování vláken a dovézt jej do fáze poloprovozu.

Výzkum technologie na recyklaci plastového odpadu (POL 2.0)

Projekt POL 2.0 se zaměřuje na využití nechlorovaných odpadních plastů za pomoci pyrolýzy. Unikátnost řešení je především v možném rychlém nasazení do provozu díky modulárnímu systému integrovanému do kontejnerů (forma „Plug&Play“) a vysoké formě automatizace (včetně snímací technologie na detekci nežádoucích materiálů) s minimálními nároky na obsluhu. Dalším cílem projektu je pak vyvinout řídicí software, který bude součástí prototypu POL 2.0.

Projekt CACTU – Centrum pokročilých chemických technologií realizovaných v Ústeckochomutovské aglomeraci (CZ.02.2.69/0.0/0.0/17_049/0008397) je podpořen z OP VVV výzva Dlouhodobá mezisektorová spolupráce pro ITI Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Projekty C4 – Koncept čistého oblečení z procesu krakování – vývoj výrobního procesu pro recyklaci oblečení (CZ.01.1.02/0.0/0.0/19_262/0020350) a POL 2.0 – Výzkum technologie na recyklaci plastového odpadu (CZ.01.1.02/0.0/0.0/19_262/0020316) jsou podpořeny z OP PIK výzva Aplikace VII Ministerstva průmyslu a obchodu.

GreenWaterTech – nový projekt se zaměří na inovativní způsoby čištění vody

Jako emergentní polutanty označujeme ty látky, které se v životním prostředí objevují poměrně nově, jsou často nezmapované a jejich účinky na organismy včetně člověka zatím nejsou zcela známé. Příkladem takových látek mohou být některé pesticidy nebo léčiva. A právě odstraňováním těchto látek a patogenních organismů z vody se bude zabývat nový mezinárodní projekt s účastí FŽP UJEP.

Prestižní grant výzvy ERA-NET cofund AquaticPollutants 2020 „Risks posed to human health and the environment by pollutants and pathogens present in water resources“ se podařilo získat mezinárodnímu týmu vědců z ČR, Švédska a Francie. Dotyčný projekt s názvem Zelené ultrafiltrační technologie čištění vody – „GreenWaterTech“ obstál v široké konkurenci. Do dané výzvy bylo zasláno celkem 184 zkrácených žádostí, do druhého kola postoupilo 53 z nich. Ve druhém kole o pozornost soupeřily již kompletně rozpracované projekty. Projekt „GreenWaterTech“ se úspěšně prosadil jako jeden z 18 nakonec podpořených návrhů. Vědci z FŽP UJEP a Ústavu anorganické chemie AV ČR v Řeži (ÚACH) se zároveň stali jedním ze dvou týmů, které ve výzvě uspěly v rámci ČR. Tříletý projekt získal celkovou finanční podporu ve výši 1 381 575 eur (z toho 181 242 eur pro UJEP) z programu EU pro výzkum a inovace Horizon 2020. Českou část výzvy administrovala Technologická agentura ČR v rámci programu Epsilon.

Získání grantu AquaticPollutants je nejnovějším výsledkem stabilní spolupráce týmů FŽP UJEP a ÚACH. Na projektu, který vede Univerzita v Uppsale, se budou dále podílet Švédská univerzita zemědělských věd, Univerzita v Lyonu a Ústav pro výzkum katalýzy a životního prostředí v Lyonu. Skupinu na UJEP povede prof. Ing. Pavel Janoš, CSc., který je i garantem doktorského studijního programu Environmentální chemie a technologie se společnou akreditací FŽP UJEP ÚACH. Hlavním koordinátorem projektu za ČR bude Ing. Jiří Henych, Ph.D. z ÚACH, který mimo jiné působí i na dvou fakultách UJEP (FŽP a PřF) a je současně jedním z prvních absolventů doktorského studia na FŽP UJEP.

Nanoadsorbenty pro zachycování organických znečišťujících látek připravované na ÚACH AV ČR ve spolupráci s FŽP UJEP (fotografie z elektronového mikroskopu – přístroj uprostřed)

Jak už z názvu projektu vyplývá, „GreenWaterTech” se bude věnovat udržitelným technikám úpravy vody reagujícím na potřeby moderní společnosti. Cílem je využívat dostupné a netoxické materiály k odstraňování tzv. emergentních znečišťujících látek a patogenů, včetně bakterií rezistentních vůči antibiotikům, a budou hledat technická řešení pro zabránění jejich dalšímu šíření.

Snahou vědeckého týmu je vyvinout nový modulární koncept čištění vody využívající ve čtyřech postupných krocích:

  1. nanoporézní materiály nesoucích enzymy a chelatační* funkční skupiny pro zadržení nebezpečných kovů,
  2. umělé enzymy na bázi nanomateriálů k eliminaci patogenů,
  3. nanoporézní adsorbenty** k odstranění malých organických molekul,
  4. fotokatalytický krok, který zajistí nulové vypouštění kontaminantů.

Cílem projektu je zároveň ověření technologií v pilotním měřítku.

Hlavním úkolem výzkumníků ÚACH a UJEP bude společně vyvíjet nanoporézní adsorbenty na bázi oxidů přechodných kovů a materiály s tzv. pseudo-enzymatickou aktivitou na bázi oxidů ceru, které budou využívány v rámci komplexní čistící technologie.

* Chelatace je fyzikálně-chemický proces, při kterém dojde k navázání kovu do struktury organické látky.

** Adsorbenty jsou pevné látky schopné zachycovat na svém povrchu molekuly jiných (např. znečišťujících) látek z roztoků nebo plynů.

Projekt TH76030002 Zelené ultrafiltrační technologie čištění vody je podpořen v rámci mezinárodní výzvy AquaticPollutants Call 2020 v Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje EPSILON, která spadá do nástroje ERA-NET Cofund. Projekt bude realizován od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2024.

Within the framework of AquaticPollutants, the Joint Programm Initiatives (JPIs) on Water, Oceans and Antimicrobial Resistance (AMR) are working closely together.

This project has received funding from the European Union’s Horizon 2020 research and innovation programme under grant agreement No 869178-AquaticPollutants.

Využívají české domácnosti dešťovku?

UJEP ve spolupráci s agenturou STEM a ČVUT prováděl šetření v letech 2017 a 2020, které zkoumá, jak se v čase mění ochota českých domácností zadržovat srážkovou vodu. Zatímco většina domácností žijících v rodinných domech má na vodu sud, podzemní nádrže má vybudováno 9 % domácností, a to zejména u novostaveb. Studie, která představuje výsledky rozsáhlého šetření, mj. ukazuje vliv dotací na rozhodování a klíčové bariéry intenzívnějšího nakládání se srážkovou vodou.

Ve srovnání s rokem 2017 se zvýšila snaha domácností zadržet většinu srážkové vody různými způsoby na pozemku o 12 procentních bodů. Zároveň se o 7 procentních bodů (z 20 na 13 %) snížil podíl domácností, které se nakládáním se srážkovou vodou vůbec nezabývají.

Polovina domácností uvádí jako hlavní důvod využívání srážkové vody ekonomické důvody, přičemž dominantním využitím je zalévání zahrady. K vyššímu využívání srážkové vody by domácnosti motivovalo výrazné zdražení pitné vody a dotace. To potvrdily i řízené rozhovory s vybranými domácnostmi, ze kterých vyplynulo, že dotace samy o sobě u jednodušších řešení nefungují a je třeba je kombinovat i s negativní motivací (poplatky).

Určující pro ochotu domácností zadržovat srážkovou vodu je schopnost jejího následného využití – tj. jímání vody je prostředkem, nikoliv konečným cílem. Existence doplňkového zdroje užitkové vody (studna) významným způsobem snižuje ochotu investovat do nových řešení zadržení dešťové vody. Vliv na ochotu domácností výrazně měnit způsob nakládání se srážkovou vodou má jednoznačně stáří členů domácnosti a životní cyklus domu.

Schopnost české krajiny zadržovat vodu a nové přístupy hospodaření s vodními zdroji jsou předmětem rozsáhlých diskusí. Domácnosti mohou část spotřeby pitné vody nahradit zachycenou srážkovou vodou, která má parametry vody užitkové. Zároveň zadržením srážkové vody v místě dopadu také snižuje riziko přetížení kanalizace například při přívalových srážkách.

Pro bližší seznámení se s tématem doporučujeme:

Platforma byla založena v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY (Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435). Více o projektu: www.smart-mateq.cz/projekty/projekty-smart/smart-iti/.

UJEP má svou experimentální zelenou střechu

V roce 2020 byla v rámci rekonstrukce střechy na jedné z fakult UJEP vybudována tzv. zelená střecha. Spojily jsme tak několik benefitů do jednoho – byla rekonstruována střecha, obohacena o funkční složku a slouží jako výzkumná laboratoř. Pojďme se podívat, jak k tomu došlo.

Jak se dá propojit rekonstrukce původních budov v kampusu, adaptace na změnu klimatu, popularizace zelených střech a vědecká činnost? Například tím, že se i na stávající budovy umístí zelená střecha, která ale zároveň slouží k měření přínosů – ochlazování, zadržování vody apod. Demonstruje se tak možnost uplatnit toto adaptační opatření i tam, kde to často lidé mylně považují za nemožné. Navíc na základě trvalých měření bude možné prokázat efekt, a to nejen na střeše samotné, ale v místnostech pod střechou.

Jak k tomu došlo?

Původně se jednalo o část střechy, která byla v havarijním stavu a čekala na rekonstrukci. Plánování rekonstrukce se protnulo s přípravou velkého výzkumného projektu SMART City – SMART Region – SMART Community, v rámci kterého vznikl nápad na vybudování experimentální zelené střechy. Oproti jiným obdobným projektům (např. zelená střecha na sídle Nadace Partnerství) vznikl ale záměr střechu realizovat na stávající budově a tím se pokus nabořit zažitý mýtus, že stávající budovy většinou realizaci neumožňují. I přes podloží a stav tzv. nové budovy Pedagogické fakulty se ukázalo, že extenzivní střechu je zde možné vybudovat.

Podstata realizace

Projekt v sobě propojil tři dílčí aktivity:

  • rekonstrukci dané části střechy (financované z prostředků univerzity);
  • vybudování zelené střechy na polovině střechy (financované z projektu);
  • instalaci měřící techniky na zelené i nezelené části střechy a v prostorách, pod oběma částmi.

Střecha byla vybudovaná v druhé polovině roku 2020, kolaudace pak proběhla z kraje roku 2021. Aktuálně je tedy střecha funkční. Samotná zeleň se pak postupně probouzí ze zimy. V průběhu let 2021 a 2022 se počítá s kontinuálním měřením a následným vyhodnocením přínosů střechy. Současně je měření pojatou jako pilotní s dlouhodobým zájmem replikovat stejný způsob měření i na další zelené střechy na odlišných budovách.

Obr. Zelená střecha na budově PF UJEP, foto J. Růžička

S čím střecha pomáhá?

Nejedná se jen o environmentální, ale i o ekonomické přínosy. V případě této střechy jsou zde dva klíčové:

  • Zmírňovat dopad přívalových dešťů. Zelená část střechy významně připívá k zadržení dešťové vody (cca. 30%) a tím snižuje odtok vody do kanalizace.
  • Zmírňovat dopad tepelného ostrova. Zelené souvrství ochlazuje povrch střechy, snižuje ohřívání budovy na prostory pod ní. Má tak chladící efekt oproti části, kde zelená střecha není. V zimě naopak působí jako izolace a měla by částečně snižovat nároky na vytápění v pracovnách pod touto částí střechy.

Střecha není pohledová, přesto je ale plánováno ji používat po dokončení právě probíhající rekonstrukce zbytku budovy jako demonstrativní příklad aplikace zelené střechy na původní budově. Plánujeme s tímto ohledem řadu akcí nad rámec měření. V minulosti již bylo několik projektů v Ústí nad Labem nakonec ve fázi plánování na stávajících budovách zamítnuto (např. zelená střecha na magistrátu)Vedle své „běžné“ funkce poskytuje vědecké údaje o přínosech a současně má i osvětový charakter. V minulosti již bylo několik projektů v Ústí nad Labem nakonec ve fázi plánování na stávajících budovách zamítnuto (např. zelená střecha na magistrátu). V dlouhodobém hledisku je plánováno ji propagovat spolu s dalšími vznikajícími prvky tzv. zeleného kampusu.

Zelená střecha byla vybudována v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY (Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435). Více o projektu: www.smart-mateq.cz/projekty/projekty-smart/smart-iti/.