Rubrika: Poznatky

Průmyslové dědictví Ústeckého kraje – přiznat či zapřít?

Připadá vám spojení průmyslové dědictví jako absurdní sousloví? Průmyslové dědictví máme všude kolem nás, každý ho vnímá, ale zároveň každý považuje za průmyslové dědictví něco jiného. V Ústeckém kraji hraje průmysl důležitou roli již více než století. Jak vnímají odkaz průmyslu instituce, které v kraji sídlí? Představujeme Vám další část do skládačky o průmyslovém dědictví na Ústecku, kterému se věnuje výzkumný tým z UJEP v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Průmysl je historicky provázaný s rozvojem Ústeckého kraje, s jeho postavením v české, ale i zahraniční společnosti, ekonomice a dalších odvětvích. Průmysl tvaruje okolní krajinu, ovlivňuje život místních obyvatel a přispívá k místní image a identitě místa. Průmyslové dědictví je možné využít jako podnět pro zvýšení zaměstnanosti či zkvalitnění veřejného prostoru, nicméně tyto změny jsou závislé na hodnotách společnosti, ekonomické soběstačnosti, vzdělanosti a dalších předpokladech rozvíjející společnost. Toto břímě neleží pouze na občanech, ale také jednotlivých institucích, které mají prostor přetavit průmyslové dědictví v uchopitelnou podporu pozitivně rozvíjející region. Důležitý je samotný postoj a přístup k průmyslu a jeho dědictví. Je možné jej uvažovat jako podporu a znovu vytváření pozitivní image nebo naopak jako bariéru rozvoje. Dědictví odkazuje na pozůstatek průmyslu, který se dochoval do současnosti.

O tom, že je Ústecký kraj spjat s průmyslem se nedá nepochybovat. Ústecký kraj byl jedním z hlavních center rozvoje průmyslové revoluce v Česku, zejména v polovině 19. století odstartoval výrazný ekonomický růst. V současné době se však region potýká s vážnými sociálními a ekonomickými problémy, a to zejména kvůli sociální transformaci, která je výsledkem odsunu původní německé populace po druhé světové válce, pozdějšímu přesunu k centrálně plánované ekonomice a následným problémům spojenými s postsocialistickou transformací během 90. let.

Abychom dokázali popsat, co je v Ústeckém kraji nejčastěji považováno za průmyslové dědictví, ve 30 rozhovorech jsme oslovili vedení měst, kraje a další regionální instituce či organizace a také vedení tradičních regionálních průmyslových společností. Vnímání průmyslového dědictví se velmi liší napříč institucemi, které byly v tomto výzkumu v rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community osloveny.

V kraji symbolickém údolími s komíny je překvapující, že častěji zmiňované jsou nehmotné prvky jako například původní značky, firemní jména či know how, než existující industriální architektura, tovární budovy nebo areály. Dále, již méně překvapující, že často bývají zdůrazňovány také negativní aspekty. Těmi jsou zejména brownfieldy, narušená krajina a nepříznivá sociální skladba.

Obr. 2: Budova Spolchemie, Ústí nad Labem (Autor: Vladan Hruška)

Mezi narativy individuálních skupin dotazovaných partnerů s ohledem na využití průmyslového dědictví pro rozvoj kraje byly velké rozdíly – výsledky shrnují vedoucí výzkumného týmu Vladan Hruška a Michaela Štěbetáková. „Zatímco existující tradiční firmy zdůrazňovaly jejich příspěvek k lokální image, rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, představitelé veřejné správy se spíše zaměřovaly na problémy způsobené transformací průmyslu především v 90. letech, na revitalizace brownfieldů, současnou sociální a fyzickou strukturu měst v regionu. Oproti tomu nevládní a kulturní organizace připouštěly možnou pozitivní roli průmyslového dědictví v regionálním rozvoji – změna image, nově vzniklý turismus či rozvíjející se kreativní průmysl.“

Otázkou je, k čemu nám slouží poznání průmyslového dědictví. Poznání slouží zejména k pochopení sounáležitosti průmyslového dědictví s krajinou i námi samotnými. Během minulého století měl průmysl v Ústeckém kraji důležitou roli. Jeho dědictví však může být výhodou v rozvoji i v současnosti. Nicméně aby průmyslové dědictví mohlo hrát pozitivní roli v regionálním rozvoji, je nutné vyšší zapojení tradičních průmyslových firem do veřejného života v tomto regionu.

Obr. 3: Výsledky rozhovorů s institucemi a firmami v Ústeckém kraji (Zdroj: UJEP, 2021)

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Oživeno designem, pozvánka na zámek (Průmyslové dědictví ústeckého kraje je jedním z významných témat v projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Nyní si můžeme prohlédnout originální zpracování průmyslového dědictví na nově otevřené výstavě v Litvínově, 26. 11. 2021)

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví (Napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému, 27. 7. 2021)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Povede pandemie covid-19 k výraznému nárůstu městské cyklistiky?

Podpora alternativních druhů dopravy k dopravě automobilové je ve světě hojně diskutovaným tématem. Této oblasti se věnuje také expertní tým Doprava a mobilita z FSE UJEP, jehož zástupci se účastnili červnového semináře k podpoře cyklistiky ve městech u příležitosti oslav Světového dne kola (3. 6. 2021).

Na mezinárodní akci vystoupili mluvčí z řad tuzemských i zahraničních odborníků, za tým Doprava a mobilita prezentovala Ing. Mgr. Hana Brůhová Foltýnová, Ph.D. prezentaci s názvem Změny dopravního chování během pandemie.

Ve svém příspěvku se věnovala dopravnímu chování ekonomicky aktivních obyvatel městských oblastí ve věku 18+, a to při cestách do zaměstnaní, za nákupy nebo za volnočasovými aktivitami během největších omezení pohybu u jednotlivých vln pandemie Covid-19 v roce 2020 a na jaře 2021. „U cest do zaměstnání zůstal podíl pěších a cyklistů poměrně stabilní, došlo dokonce k jejich mírnému navýšení. Přitom lidé očekávají, že nemotorové způsoby dopravy budou více využívat i po skončení pandemie. Pandemie však vedla k výraznému snížení podílu cestujících dojíždějících do práce veřejnou hromadnou dopravou a ani očekávaný nárůst po jejím skončení by již neměl dosáhnout úrovně před začátkem roku 2020,“ uvedla Brůhová Foltýnová. Naopak u cest za volnočasovými aktivitami došlo překvapivě k mírnému poklesu podílu cest nemotorovou dopravou a lidé se za tímto účelem dopravovali dominantně automobilovou dopravou. Zřetelný byl také nárůst online nákupů (zvláště v kategorii četnosti méně než 1x týdně). U cest za nákupy, které lidé fyzicky realizovali, použili v polovině případů automobil, na kole a pěšky pak byla realizována přibližně čtvrtina cest.

Zdroj: YouTube.com

Celkově data ukazují, že nárůst těch, kteří mají jízdní kolo jako převažující dopravní prostředek za různými typy cest, je v důsledku pandemie Covid-19 překvapivě malý. „Je to způsobeno tím, že dopravní chování je habitualizované a lidé se často vrací do svých zažitých vzorců chování. Významným faktorem je ale také to, že česká města většinou nerealizovala, na rozdíl od některých evropských měst, razantnější opatření na podporu cyklistiky, například v oblasti zlepšení cyklistické infrastruktury nebo organizace dopravy,“ dodala Brůhová Foltýnová.

Seminář pořádala Nadace Partnerství ve spolupráci s Praha.eu a spolkem AutoMat. Nad akcí převzal záštitu Adam Scheinherr, náměstek primátora hl. m. Prahy. Záznam z celé akce a prezentace přednášejících je k dispozici online na https://1url.cz/@cykloseminar.

Bezprostředně na seminář pak navazovala Velká jarní cyklojízda v režii spolku AutoMat, která přilákala na atraktivní trasu centrem Prahy na 520 účastníků.

Podpora cyklistické dopravy přináší zdravější, udržitelnější a bohatší společnost. Benefitují z ní i ti, kteří na kole nejezdí. To dokazuje infografika #Bikeconomics (viz níže), jejíž český překlad je k dispozici na http://bit.ly/bikeconomics-cz.

Tým Doprava a mobilita z FSE UJEP se věnuje společensko-vědním a interdisciplinárním aspektům udržitelné dopravy a mobility. Jejich výzkumné aktivity se konkrétně dotýkají dopravního chování, managementu mobility, strategického dopravního plánování, udržitelného turismu nebo smart technologií. Konkrétní informace jsou k dispozici na webových stránkách e-academia.eu nebo na facebookových stránkách Doprava a mobilita UJEP.

Ekonomika a přínosy zelených střech

Téma zelených střech je na UJEP velmi aktuální. To, že jsou v souladu s tím, jak se připravovat na klimatickou změnu, je zřejmé. Kolegové z FSE se aktivně věnují  vyhodnocování jejich ekonomických přínosů a nákladů. Relevantní ekonomické pojetí je nedocenitelné a posouvá zelené střechy do ryze praktické roviny. V těchto dnech byla vydána komplexní publikace Ekonomika a přínosy zelených střech, která je výsledkem práce pestrého kolektivu autorů včetně Jana Macháče a Marka Hekrleho.

Obr. 1: Intenzivní zelená střecha na budově Main Point v Praze na Pankráci (Autor: Marek Hekrle)

Ještě před pár lety byly zelené střechy v České republice považovány za neobvyklý a jen zřídka se vyskytující prvek na budovách.

  • U části populace budily nedůvěru, pro jiné se jednalo o prvek, který nemá žádný význam nebo je naopak symbolem rozmařilosti a plýtvání prostředků.
  • Chvíli trvalo, než se je naučili architekti navrhovat a prosazovat, investoři poptávat a odborné firmy realizovat.
  • Pár prvních úspěšných střech realizovaných v České republice se pak stalo učebnicovými příklady bez ohledu na jejich skutečnou kvalitu z pohledu současných standardů a technologií.

Obr. 2: Intenzivní zelená střecha na Svět techniky v Ostravě (Autor: Jan Macháč)

Každým rokem se jich buduje více a více.

  • Vlivem osvěty a přínosu zelených střech k adaptaci měst na změnu klimatu, zvyšování poptávky po komfortu uvnitř budovy i estetické stránce se ale postupně stávají běžným opatřením, za kterým už není třeba se vypravovat jen do velkých měst nebo přímo do ciziny.
  • Jak uvádí Svaz zakládání a údržby zeleně, ke konci roku 2019 plocha zelených střech v České republice v součtu převyšovala rozlohu, kterou zaobírá například Staré Město v Praze.

Jaké ale mají reálně přínosy? Vyplatí se investorovi je budovat proti běžným střešním povrchům? Těmito a dalšími tématy se zabývá příručka pro investory, architekty a projektanty „Ekonomika a přínosy zelených střech“, na které se podíleli Jan Macháč a Marek Hekrle z FSE UJEP. Ti zde uplatnili své dosavadní znalosti a dovednosti s oceňováním zeleně ve městě a zelených střech, kterými se dlouhodobě zabývají a patří mezi uznávané odborníky v této oblasti.

Obr. 3: Titulní stránka „Ekonomika a přínosy zelených střech“

Cílem příručky je prohloubit dosavadní osvětu a poskytnout silný argument v podobě ekonomické efektivnosti zelené střechy budovat.

  • Významnou část přínosů lze snadno popsat i peněžně vyjádřit pomocí ekosystémových služeb.
  • Přínosy zelených střech velmi často převyšují náklady pro investora. Ačkoliv investor musí vynaložit vyšší náklady při budování střechy a údržba si vyžádá provozní náklady, návratnost se může pohybovat jen v řádu několika let (1-5 let). Vliv na to má nejen úspora nákladů za chlazení a vytápění budovy a úspory za jiný způsob hospodaření s dešťovou vodou, prodlužuje se životnost a střecha může nejen umožnit zastavět větší území, ale i poskytnout dodatečné příjmy z pronájmu firmám, které v budově sídlí, případně nabídnout přímo svým zaměstnancům alternativní pracovní či odpočinkové místo.

Obr. 4: Extenzivní zelená střecha na rodinném domě u Zruče nad Sázavou (Autor: Jan Macháč)

  • Přínosy se ještě zvýší, pokud zahrneme pozitivní dopady budovy se zelenou střechou na širší okolí a společnost jako celek. Z tohoto pohledu má pak zelená střecha pozitivní vliv na redukci tepelného ostrovu měst, ochlazuje okolí, zachycuje škodlivé látky z ovzduší a CO2 a přispívá taktéž nepřímo ke zlepšování kvality vody. Lepší pracovní prostředí/prostředí k bydlení přispívá sekundárně i k nižší nemocnosti uživatelů budov se zelenými střechami. Jejich realizaci tak má smysl podporovat i z pohledu měst.

Ekonomické hodnocení bylo v příručce provedeno na třech různých typech staveb s různými druhy střech. Jedná se o výrobní halu LIKO-VO, kancelářskou budovu AFI Karlín a komerční budovu před bytovým objektem Zelená Libuš. Ukázku výsledků ekonomické analýzy v horizontu 25 let z pohledu investora je možné vidět v následující tabulce, investice se tak ve všech případech vyplatila.

Poznámka na konec: Výše uvedené výsledky a přehledy přínosů nelze zcela zobecnit. Poskytované užitky a přínosy konkrétní střechy jsou ovlivněny řadou aspektů a lokálních podmínek. Míra návratnosti a celospolečenské přínosnosti se může výrazně lišit i u dvou na první pohled identických střech.

Tyto poznatky vyšly v příručce širokého týmu autorů vydané v rámci České rady pro šetrné budovy, předcházející výzkum byl realizován mj. v rámci aktivit projektu Smart City – Smart Region – Smart Community. Jedna ze zkoumaných oblastí projektu je zelená a modrá infrastruktura ve z pohledu ekonomie, zelené střechy pak patří mezi inovativní opatření, kterými se intenzivně spolu s komunitními zahradami věnujeme.

Přínos zelených střech odhalíme na přednášce na UJEP

V rámci cyklu přednášek pro veřejnost Piknik Nobel vystoupí 25. srpna 2021 od 18 hodin ve venkovním amfiteátru v univerzitním kampusu Jan Macháč z Fakulty sociálně ekonomické UJEP. Téma je Zelené střechy a jejich přínos pro města z pohledu ekosystémových služeb.

Před pár lety byly zelené střechy v České republice považovány za neobvyklý a jen zřídka se vyskytující prvek. Vlivem osvěty a jejich přínosu k adaptaci měst na změnu klimatu, zvyšování komfortu uvnitř budovy i estetické stránce se ale postupně stávají běžným opatřením, za kterým už není třeba se vypravovat jen do velkých měst. Každým rokem se jich buduje více a více.

Ač to málokdo ví, i univerzita má své zelené střechy. V roce 2020 jsme vybudovali experimentální zelenou střechu UJEP, která nám umožňuje měřit řadu vlivů zeleného souvrství na budovu i blízké okolí.

Jak zelené střechy mohou vypadat a co vše přinášejí pro společnost jako celek? Vedle „naší“ střechy tak budou na setkání představeny i další typy a realizace z různých měst. Jak lze jejich přínosy snadno uchopit? Jedná se o ekonomicky smysluplné opatření? Veškeré přínosy zelených střech lze snadno popsat i peněžně vyjádřit pomocí ekosystémových služeb. Představení konceptu ekosystémových služeb tak nebude chybět. Všechna tato témata i další postihne během své přednášky v amfiteátru univerzity environmentální ekonom Ing. Jan Macháč, Ph.D. z Fakulty sociálně ekonomické.

Ing. Jan Macháč, Ph.D.

Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Ekonomika životního prostředí. Získal zde i v roce 2018 doktorát v oboru Hospodářská politika. Na Fakultě sociálně ekonomické působí od roku 2013, kde je mimo jiné nedílnou součástí Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku.

Ve své vědecké práci se zaměřuje na problematiku ekonomického oceňování přírodních statků (zejména vody a přírodě blízkých opatření) a aplikací her v oblasti ochrany životního prostředí (zejména povodní). Tato témata jsou zkoumána v kontextu adaptace na globální změnu klimatu. V poslední době je spoluautorem několika publikací a článků zabývajících se hospodařením s dešťovou vodou (např. metodika Voda ve městě) a zelenými střechami.

V roce 2019 založil celostátní soutěž bakalářských a diplomových prací v oblasti životního prostředí Czech Envi Thesis, kterou od té doby každoročně organizuje. Když zrovna nepracuje, tak ho nejšťastnějšího uvidíte na procházce v přírodě nebo v zimě na běžkách.

Jak hodnotí obyvatelé Ústeckého kraje jeho průmyslové dědictví

Průmysl severních Čech je bezpochyby tím základním atributem dlouhodobě definujícím zdejší region. Často je ale příčinou negativního vnímání regionu. Celkový obraz Ústeckého kraje ve spojení s průmyslem se v moderní historii velmi měnil. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století dal regionu podniky, které představovaly hnací motor tehdejšího rozvoje. Ať už byl jejich rozmach zbrzděn válečnými konflikty a jejich důsledky, transformací hospodářství či jinými odkazy minulého století, ocitly se v propadlišti dějin. Co znamenají pro současnost? A jak to celkově vidí místní? Těmito a dalšími otázkami se zabývá skupina vědců z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Obr. 1: Ústecký  kraj (autor Eva Nedorostová)

Ve spolupráci s agenturou STEM bylo napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému. Dotazováno bylo celkem 1058 osob a úvodem lze říci, že jejich výpovědi mohou být vodítkem k tomu, jak překonat zažitý stereotyp průmyslem poškozeného kraje.

Výsledky spokojenosti obyvatel se svým životem se napříč městy jevily jako velmi vyrovnané, více než 80 % dotazovaných hodnotí svou subjektivní spokojenost pozitivně. Největší podíl velmi či docela spokojených respondentů pak žije v Litvínově. Variabilnější výsledky se ukázaly v oblasti pouta občanů k městům. Nejsilnější vazbu k městu projevili dotazovaní v Litvínově, kde si téměř polovina respondentů nedovede představit, že by se odstěhovala jinam. Naopak nejslabší vazbu ke svému městu v tomto ohledu prokázali dotazovaní z Chomutova, odkud by se téměř třetina dotázaných „s lehkým srdcem odstěhovala“.

A na co jsou respondenti ve svém kraji nejvíce hrdí? Více než třetina respondentů ve všech sledovaných městech se shodla na přírodních podmínkách Ústeckého kraje, jakožto největším zdroji hrdosti v kraji. Mezi další nejčastější odpovědi se pak dostal „sport, kultura nebo zoo“, ale i „historické památky a architektura“, které se nesporně váží právě i k průmyslovému dědictví. Mezi nejčastější ale patřila i odpověď, že respondent nevidí nic, na co by byl v kraji hrdý (přibližně 16 %).

Přestože více než třetina dotazovaných ve všech vybraných městech uvedla, že je škoda, že se nepodařilo zachovat dřívější význam průmyslových podniků v kraji, většina respondentů se zároveň přiklání k potřebě rozvíjet v současnosti jiná hospodářská odvětví. Takové přesvědčení může být postaveno na evidenci zátěží, které průmysl v minulém století přinesl a důraz na environmentální aspekty dnešní doby, či nízký potenciál původních odvětví. Mezi tvrzeními, že „lidé, kteří pocházejí odjinud, jsou k Ústeckému kraji spíše kritičtí“ a „průmysl uškodil vnímání Ústeckého kraje mezi ostatními obyvateli Česka“ se projevila výrazná shoda v zastoupení odpovědí, převážně tedy souhlasných. Tím lze konstatovat, že si obyvatelé kraje uvědomují, že průmysl je příčinou negativního vnímání kraje ostatními Čechy.

Obr. 2: Hodnocení průmyslových areálů ve městech Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, 2020 (Zdroj: Stem, 2020)

V hodnocení původních průmyslových areálů lze u respondentů z Ústí nad Labem a Chomutova pozorovat podobné, a to více negativní trendy v odpovědích nežli v Litvínově. Litvínované považují průmyslové památky, na rozdíl od zbylých dotázaných, za důležitou tradici svého města a jejich stav hodnotí jako spíše udržovaný. Respondenti z Ústí nad Labem a Chomutova se naopak přiklání k názoru, že se jedná o objekty spíše zanedbané, architektonicky ošklivé a obyvatelům měst škodící. V čem však mají respondenti ve vybraných městech více jednotný názor je to, že vnímají průmyslové areály spíš jako důležité pro rozvoj města, než jako zbytečné pozůstatky minulosti.

Obr. 3. Ústí a Setuza (autor Vladan Hruška)

A které původní podniky považují respondenti za typické pro jejich město? V Ústí nad Labem jsou to především chemické závody Spolchemie a Setuza. Pro dvě třetiny dotazovaných Chomutovanů jsou to Mannesmannovy válcovny trub. V Litvínově zvítězila Pickova továrna, chemička a Rieckenova přádelna. Respondenti by výrobu v těchto podnicích nejčastěji zachovali či obnovili. Druhým nejčastějším záměrem by podle místních bylo přestavět areály pro neprůmyslové – kulturní či rekreační využití. V neposlední řadě by pak často průmyslovou výrobu v areálu rozšířili.

Obr. 4: Designová korporátní značka Riecken|design, inspirována vzory ze stěn z Rieckenovy vily. Vzory byly zrekonstruovány, i s moderní modifikací. (Výběr ze souboru designových návrhů) (Autoři Kristýna Onallah Denisa Körnerová Adéla Nestlerová Rok: 2020)

Ačkoliv výsledky tohoto šetření nelze považovat za platné pro celou společnost v rámci regionu, můžeme zde vidět určitý optimismus ze strany obyvatel, kteří region a jeho průmyslovou historii nevnímají tak negativně, jak by se dalo očekávat například při sledování mediálního obrazu, v němž je stále ještě kraj vykreslován jako problematický a postižený průmyslem. A tak považujeme za důležité ve spolupráci s veřejností překonávat dosavadní klišé a zajímat se o to, jakou roli může průmyslové dědictví hrát v budování pozitivní image regionu.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:

Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)

Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)

Big data ve výzkumu projektu MOBESA

Projekt MOBESA reaguje na problémy spojené s nadměrnou dopravní zátěží velkoplošných chráněných území a řeší, jak zahrnout plánování rozvoje udržitelné mobility do strategických dokumentů těchto území a jejich rozhodovací praxe. Výsledkem projektu bude především metodika na tvorbu plánů mobility pro velkoplošná environmentálně citlivá území doplněná databází příkladů dobré praxe řešení dopravy do/na a po chráněných oblastech.

V současné době probíhá v rámci projektu MOBESA řada sběrů dat a jejich analýzy. Ty se soustředí především na případová území – NP České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce, CHKO Moravský kras a CHKO Jizerské hory. „Zvolené oblasti zastupují různé typy využití území, kde probíhá jak zimní, tak letní turistika, nabízí se zde rozmanitá šíře aktivit a služeb pro turisty, turistů je tu hojně a koncentrují se tu dopravní problémy “, doplňuje Hana Brůhová Foltýnová, vedoucí vědeckého týmu.

K výzkumu jsou mimo jiné využívána „big data“ (konkrétně zbytková data mobilních operátorů). Jejich dodavatelem se prostřednictvím výběrového řízení stala společnost O2. Ta dodá agregovaná a anonymizovaná data o pohybu návštěvníků ve sledovaných oblastech za dobu jednoho roku. Získaná data umožní zpřesnit odhady o počtu a struktuře návštěvníků těchto případových území a jejich pohybu v předmětných územích. Data jsou sbírána již od 26. 4. 2021, bude tedy možné sledovat vývoj návštěvnosti také v souvislosti s uvolňováním opatření k omezení pohybu, které byly uvaleny v rámci boje s pandemií Covid-19.

 

Otázek, které je potřeba si v souvislosti se zkoumáním dopravy a mobility chráněných území položit, je několik. Hana Brůhová Foltýnová zmiňuje nejdůležitější: „Dopravu nelze zkoumat samostatně a je třeba ji vztáhnout k udržitelnému turismu, typu služeb v území apod., dále je třeba brát v potaz typy návštěvníků a jejich chování, do problematiky zasahuje velké množství aktérů s různými zájmy a je třeba provést analýzu dopravy v daném území.“

Během srpna letošního roku bude sběr dat od mobilních operátorů doplněn sociologickým šeřením mezi návštěvníky případových území a na podzim na ně naváže online dotazníkové šetření, které bude mimo jiné zjišťovat citlivost návštěvníků NP a CHKO na vybrané regulační a motivační nástroje k podpoře alternativ k individuální automobilové dopravy (hromadné dopravy a nemotorové dopravy).

Řešitelský tým věnuje pozornost i tomu, kdo vše a jak by měl být v budoucnu do přípravy plánů mobility zapojen a jak bude koordinována jejich tvorba a následné naplňování do praxe. S výběrem vhodných strategií a konkrétních opatření by měl pomoci Atlas opatření, který přinese inspirativní praxi ze zahraničí i domácích NP a CHKO.

Projekt řeší tým Doprava a mobilita, který působí na Fakultě sociálně ekonomické UJEP pod hlavičkou IEEP, který se věnuje společensko-vědním a interdisciplinárním aspektům udržitelné dopravy a mobility. V jejich hledáčku je především udržitelná městská mobilita a strategické dopravní plánování měst a vyšších územních celků, téma plánování udržitelné mobility v chráněných územích je vhodně doplňuje.

Co je v projektu MOBESA nového tým prezentuje na webu Doprava a mobilita.

Projekt MOBESA – „Podpora alternativních řešení mobility v environmentálně citlivých oblastech“, řešitelé UJEP a STEM/MARK, a.s., podpořený Technologická agentura ČR.

Voda v krajině Šluknovska – inspirujte se přístupem aktivních lokálních aktérů

Zádrž vody v krajině se stala významným tématem. Co vše je potřeba brát v úvahu při dlouhodobých výhledech pro hospodaření vodou v krajině, o jakých opatřeních uvažovat, jaké informace jsou klíčovým aktérům v území veřejně dostupné? To vše postihuje studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku UJEP s názvem Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou.

 

Odborníci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem doc. Lenka Slavíková, doc. Pavel Raška a dr. Jiří Riezner v posledním roce pracovali na koordinační studii zaměřené na vodu v krajině v oblasti Šluknovského výběžku a připravili integrovaný pohled na vodu v krajině v této oblasti.

První část dokumentu o výzkumu uvádí výchozí situaci území Šluknovského výběžku, přičemž informace pocházejí z veřejně dostupných dat. V druhé části prakticky zaměřená studie přináší přehled dotačních příležitostí v nadcházejícím období a v části závěrečné se zaměřuje na vnímání problematiky a preference dotčených obcí.

Studie Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou shrnuje dostupné podklady o tamní situaci vodních zdrojů a hydrologických extremitách (sucho, povodně) a je podkladem pro diskuzi o vhodných a akceptovatelných opatřeních v návaznosti na dotační priority programového období 2021–2027. Zároveň je zdrojem pro další práci dobrovolných svazků obcí a místní akční skupiny, kterým náleží informační, koordinační a podpůrná role.

Jeden z autorů, Pavel Raška, upozorňuje: „Z výsledků vyplývá, že jednou z priorit pro zádrž vody v krajině bude v nejbližších letech oprava a zkapacitnění rybníků a přírodě blízkých malých vodních nádrží, včetně odstranění havarijních stavů na jejich technické infrastruktuře, a dále suché poldry. Výhodou je velké množství zaniklých či zanedbaných lokalit, které je možné obnovovat a podpořit i jejich další environmentální funkce.“

Tyto informace doplňuje Lenka Slavíková: „Velkým tématem je nižší ochota a kapacita některých obcí vstupovat do náročných byrokratických procesů a omezená uznatelnost nákladů v rámci dotací na tato opatření. Z pohledu představitelů obcí, má-li český stát zájem na zlepšení vodních poměrů v krajině, měl by jít příkladem při nakládání s vlastním majetkem a snižovat administrativní zátěž opatření.“ To vytváří výzvu pro některé státní organizace, jako například Státní pozemkový úřad či Lesy ČR.

Studie Retenční potenciál území Svazku obcí Sever s dopadem na zásobování pitnou vodou je dostupná zde.

Více o problematice vody v krajině, i v souvislosti s povodněmi, se můžete dozvědět na webu: www.voda.ujep.cz.

Využívají české domácnosti dešťovku?

UJEP ve spolupráci s agenturou STEM a ČVUT prováděl šetření v letech 2017 a 2020, které zkoumá, jak se v čase mění ochota českých domácností zadržovat srážkovou vodu. Zatímco většina domácností žijících v rodinných domech má na vodu sud, podzemní nádrže má vybudováno 9 % domácností, a to zejména u novostaveb. Studie, která představuje výsledky rozsáhlého šetření, mj. ukazuje vliv dotací na rozhodování a klíčové bariéry intenzívnějšího nakládání se srážkovou vodou.

Ve srovnání s rokem 2017 se zvýšila snaha domácností zadržet většinu srážkové vody různými způsoby na pozemku o 12 procentních bodů. Zároveň se o 7 procentních bodů (z 20 na 13 %) snížil podíl domácností, které se nakládáním se srážkovou vodou vůbec nezabývají.

Polovina domácností uvádí jako hlavní důvod využívání srážkové vody ekonomické důvody, přičemž dominantním využitím je zalévání zahrady. K vyššímu využívání srážkové vody by domácnosti motivovalo výrazné zdražení pitné vody a dotace. To potvrdily i řízené rozhovory s vybranými domácnostmi, ze kterých vyplynulo, že dotace samy o sobě u jednodušších řešení nefungují a je třeba je kombinovat i s negativní motivací (poplatky).

Určující pro ochotu domácností zadržovat srážkovou vodu je schopnost jejího následného využití – tj. jímání vody je prostředkem, nikoliv konečným cílem. Existence doplňkového zdroje užitkové vody (studna) významným způsobem snižuje ochotu investovat do nových řešení zadržení dešťové vody. Vliv na ochotu domácností výrazně měnit způsob nakládání se srážkovou vodou má jednoznačně stáří členů domácnosti a životní cyklus domu.

Schopnost české krajiny zadržovat vodu a nové přístupy hospodaření s vodními zdroji jsou předmětem rozsáhlých diskusí. Domácnosti mohou část spotřeby pitné vody nahradit zachycenou srážkovou vodou, která má parametry vody užitkové. Zároveň zadržením srážkové vody v místě dopadu také snižuje riziko přetížení kanalizace například při přívalových srážkách.

Pro bližší seznámení se s tématem doporučujeme:

Platforma byla založena v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY (Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435). Více o projektu: www.smart-mateq.cz/projekty/projekty-smart/smart-iti/.

UJEP má svou experimentální zelenou střechu

V roce 2020 byla v rámci rekonstrukce střechy na jedné z fakult UJEP vybudována tzv. zelená střecha. Spojily jsme tak několik benefitů do jednoho – byla rekonstruována střecha, obohacena o funkční složku a slouží jako výzkumná laboratoř. Pojďme se podívat, jak k tomu došlo.

Jak se dá propojit rekonstrukce původních budov v kampusu, adaptace na změnu klimatu, popularizace zelených střech a vědecká činnost? Například tím, že se i na stávající budovy umístí zelená střecha, která ale zároveň slouží k měření přínosů – ochlazování, zadržování vody apod. Demonstruje se tak možnost uplatnit toto adaptační opatření i tam, kde to často lidé mylně považují za nemožné. Navíc na základě trvalých měření bude možné prokázat efekt, a to nejen na střeše samotné, ale v místnostech pod střechou.

Jak k tomu došlo?

Původně se jednalo o část střechy, která byla v havarijním stavu a čekala na rekonstrukci. Plánování rekonstrukce se protnulo s přípravou velkého výzkumného projektu SMART City – SMART Region – SMART Community, v rámci kterého vznikl nápad na vybudování experimentální zelené střechy. Oproti jiným obdobným projektům (např. zelená střecha na sídle Nadace Partnerství) vznikl ale záměr střechu realizovat na stávající budově a tím se pokus nabořit zažitý mýtus, že stávající budovy většinou realizaci neumožňují. I přes podloží a stav tzv. nové budovy Pedagogické fakulty se ukázalo, že extenzivní střechu je zde možné vybudovat.

Podstata realizace

Projekt v sobě propojil tři dílčí aktivity:

  • rekonstrukci dané části střechy (financované z prostředků univerzity);
  • vybudování zelené střechy na polovině střechy (financované z projektu);
  • instalaci měřící techniky na zelené i nezelené části střechy a v prostorách, pod oběma částmi.

Střecha byla vybudovaná v druhé polovině roku 2020, kolaudace pak proběhla z kraje roku 2021. Aktuálně je tedy střecha funkční. Samotná zeleň se pak postupně probouzí ze zimy. V průběhu let 2021 a 2022 se počítá s kontinuálním měřením a následným vyhodnocením přínosů střechy. Současně je měření pojatou jako pilotní s dlouhodobým zájmem replikovat stejný způsob měření i na další zelené střechy na odlišných budovách.

Obr. Zelená střecha na budově PF UJEP, foto J. Růžička

S čím střecha pomáhá?

Nejedná se jen o environmentální, ale i o ekonomické přínosy. V případě této střechy jsou zde dva klíčové:

  • Zmírňovat dopad přívalových dešťů. Zelená část střechy významně připívá k zadržení dešťové vody (cca. 30%) a tím snižuje odtok vody do kanalizace.
  • Zmírňovat dopad tepelného ostrova. Zelené souvrství ochlazuje povrch střechy, snižuje ohřívání budovy na prostory pod ní. Má tak chladící efekt oproti části, kde zelená střecha není. V zimě naopak působí jako izolace a měla by částečně snižovat nároky na vytápění v pracovnách pod touto částí střechy.

Střecha není pohledová, přesto je ale plánováno ji používat po dokončení právě probíhající rekonstrukce zbytku budovy jako demonstrativní příklad aplikace zelené střechy na původní budově. Plánujeme s tímto ohledem řadu akcí nad rámec měření. V minulosti již bylo několik projektů v Ústí nad Labem nakonec ve fázi plánování na stávajících budovách zamítnuto (např. zelená střecha na magistrátu)Vedle své „běžné“ funkce poskytuje vědecké údaje o přínosech a současně má i osvětový charakter. V minulosti již bylo několik projektů v Ústí nad Labem nakonec ve fázi plánování na stávajících budovách zamítnuto (např. zelená střecha na magistrátu). V dlouhodobém hledisku je plánováno ji propagovat spolu s dalšími vznikajícími prvky tzv. zeleného kampusu.

Zelená střecha byla vybudována v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY (Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435). Více o projektu: www.smart-mateq.cz/projekty/projekty-smart/smart-iti/.

Jak se píše o průmyslovém kraji aneb Ústecko v médiích

Pohled na Ústecký kraj a jeho celkovou image lidé napříč Českem hodnotí různě. Svůj názor často staví na dojmech vycházejících z mediálních zpráv informujících o stavu životního prostředí, strukturálních problémech, korupčních kauzách či vedlejších vlivech průmyslu, které na kraj nevrhají příliš dobré světlo. Je to ale s regionem Ústecka opravdu tak zlé? Na otázku, o čem se ve skutečnosti píše, a zda se média věnují i pozitivům v kraji se snažila najít odpověď skupina výzkumníků v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.  

Šetření provedené ve spolupráci s agenturou NEWTON Media analyzovalo mediální prostor ve vztahu k Ústecko-chomutovské aglomeraci v období od června 2014 do května 2019. Cílem této analýzy bylo zjistit, jak je ve vybraných médiích prezentována právě průmyslová výroba tohoto regionu, které je často přisuzována role onoho „darebáka“ kazícího image kraje. Předmětem zkoumání bylo přes šest tisíc článků publikovaných celostátními deníky a jejich webovými protějšky.

„Nejčastěji jsme se dočetli o kriminálních kauzách, nehodách a haváriích“, vysvětluje Eva Nedorostová, členka projektového týmu. Jednoznačnými „zástupci“ této skupiny byli například výbuch v litvínovské chemičce téhož roku, odsouzení Aleny Vitáskové kvůli podvodu v kauze solárních elektráren či otázka prolomení těžebních limitů otevřená tehdejším ministrem průmyslu Janem Mládkem v roce 2015. Druhou nejčastěji medializovanou byla kategorie „odvětví, regionální a obchodní značky“, zde se nejčastěji psalo o výrobě skla, porcelánu a keramiky, výjimečnou pozici měla v této oblasti společnost AGC na Teplicku se svou výrobou skel pro automobilový průmysl.

Nebyl by to ale český národ, kdyby se nezajímal o pivovary, a to nejen ty tradiční, jako ten ve Velkém Březně, ale i ty malé, rodinné. A o čem se psalo dále? Třetí pozici obsadila zaměstnanost, kvalifikace a vzdělání v kraji, převážně v tom negativním smyslu, následoval provoz a hospodaření firem, vzápětí pak možnosti transformace upadajících podniků a brownfieldů. Nakonec jsme se dozvěděli i něco málo o kultuře a těžebních aktivitách v regionu. Celkové tematické zastoupení článků ukazuje obrázek 1.

Obrázek 1: Tematické oblasti mediálního prostoru Ústecko-chomutovské aglomerace v období 06/2014 – 05/2019

Zdroj: NEWTON Media, 2020

Jak je patrné z výše uvedeného, tisk k regionu v souvislosti s průmyslem opravdu není příliš lichotivý. Ostatně, města, jejich obyvatelé i krušnohorské lesy by o posledních přibližně padesáti letech průmyslu mohli vyprávět.

Vedoucí projektového týmu Vladan Hruška přitom dodává: „faktem je, že průmysl má a měl v regionu silné postavení a stál za populačním růstem měst regionu. Pozůstatky tohoto rozkvětu se vtělily do majestátních vil tehdejších průmyslníků a jejich rodin. Mnohé z nich dnes připomínají už jen jejich ruiny. Přesto symbolizují fakt, že průmysl Ústecko-chomutovské aglomeraci přinášel i rozvoj, cennou architekturu a bohatství“.

Obrázek 2: Slavní továrníci devatenáctého a první poloviny dvacátého století a s nimi spojené materiální dědictví v médiích

Zdroj: NEWTON Media, 2020

Jako o jednom z mála pozitivních úhlů pohledu na průmysl tohoto regionu, jsou architektonické památky, které pro bývalé továrníky 19. a první poloviny 20. století představovaly rodinná sídla, viz obrázek 2. Bohužel, i v tomto případě se informace nesou v kontextu prodeje chátrajících vil, „šedivého dědictví“, vzpomínek na mýdlo s jelenem či „továren měnících se v suť“. Přitom by se toto průmyslové dědictví mohlo stát příležitostí pro jinou, ba dokonce protikladnou prezentaci regionu, za kterou nebude nutné se stydět, nýbrž na kterou by obyvatel Ústeckého kraje mohl být náležitě pyšný.

Právě aktivita týmu Smart Community je zaměřena na soudržnost a výzkum vnímání průmyslového dědictví. Své závěry rozvíjí do konkrétních návrhů intervencí, které byly například prezentovány před rokem, viz tento odkaz.

Tým „Smart People“ se dále věnuje následujícím aktivitám:

  • Výzkum klíčových faktorů a mechanismů utvářejících vnímání regionu a kvalitu veřejného prostoru
  • Wellbeingová mapa
  • Návrh a kalibrace vybraných SMART postupů pro zlepšení vnímání regionu a kvality veřejného prostoru/života
  • SMART Education
  • Spolupracuje s místními akčními skupinami, aktéry v průmyslu Ústeckého kraje

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435