Na konci září 2020 se v Praze odehrála mezioborová konference s názvem „Eye-tracking v akademickém výzkumu“, která se zaměřila na možnosti tohoto nového nástroje v kontextu behaviorálních studií o rozhodovacích mechanismech člověka.

Už na začátku měla tato konference několik NEJ:
- Byla první konferencí, jež se věnovala tomuto tématu v České republice.
- Jednalo se o akci, která byla organizována vysokoškolským pracovištěm (Tým Smart ITI UJEP Ústí nad Labem pod vedením dr. Radka Soběharta) a soukromou firmou (UXFocus, zastoupený ředitelem p. Miroslavem Suchým). Obdobná spolupráce bohužel dosud v České republice v oblasti humanitních a společenských věd není příliš obvyklý model, ačkoliv na západních univerzitách se tímto mj. prokazuje aktuálnost a společenský dopad tématu konference. Také se tím potvrzuje určitá specifičnost behaviorálních věd, které stojí na pomezí mezi lékařskými a humanitními obory.
- Zároveň to bylo první setkání, kde se potkali zástupci řady výzkumných pracovišť (UJEP, UHK, AV, ČVUT, NUDZ) se zástupci soukromého sektoru.
- Konference kvůli zhoršené epidemiologické situaci probíhala spíše ve virtuálním prostoru, kdy se osobně účastnili jen vystupující a potřebný technický personál s tím, že celá konference mohla být streamována, a to jak ve zkrácené podobě (https://smartcity.ujep.cz/cs/videos), tak i v celém rozsahu (https://www.uxfocus.cz/eye-tracking/konference-o-eye-trackingu).
Úvodní slova hlavních organizátorů se nesla v duchu snahy o propojení mezi soukromým a akademickým prostředím, neboť právě absence vzájemných aktivit tvoří jeden z hlavních deficitů českého akademického prostředí. Pan Suchý ve svém úvodním proslovu zároveň upozornil, jak je pro soukromý sektor akademický svět nepřehledný, komplikovaný s vysokými administrativními náklady, kde často konkrétní spolupráce stojí a padá na rozhodnutí člověka, který s dotyčnou aktivitou nemá nic společného. Kriticky se také vyjádřil k vnitřním mechanismům českých univerzit, kdy je vyžadována celá řada formulářů, aby se o spolupráci mohlo vůbec začít jednat, což je doprovázeno i dlouhými časovými prodlevami, což je další bariéra efektivní spolupráce mezi oběma oblastmi. Přesto pan Suchý končil optimisticky tím, že lze už najít první vlaštovky vzájemné spolupráce, které se odrazily ve společné přípravě projektů i konkrétních výzkumných aktivit.
Druhý z organizátorů, p. Soběhart, v úvodu představil hlavní zaměření projektu Smart-ITI „Smart City-Smart Region-Smart Community“, jež se nesoustředí primárně na drahé technologie, ale vnímá jejich roli právě jako nástrojů k lepšímu poznání člověka a společnosti. Také se vyjádřil ke spolupráci se soukromým sektorem z pohledu akademického pracovníka, kde upozornil podmínky a nastavení jednotlivých projektů ze strany zadavatele (MŠMT), které paradoxně přispívají k dalším administrativním nákladům i na straně univerzity, potažmo jednotlivých fakult i samotných výzkumných týmů.

Po úvodních slovech začal první blok konference (program konference zde). Prvním vystupujícím byl dr. Jiří Lukavský z Psychologického ústavu Akademie věd České republiky, který představil práci svého týmu zaměřenou základní výzkum v oblasti sledování více objektů, což je jedna z oblastí, čím se aktuální výzkum eye-trackingu zabývá, neboť většinový výzkum vychází z pasivní vizualizace ve 2D. Jakmile se zobrazené body dají do pohybu, tak nastává mnohem komplikovanější situace pro sledování a interpretaci dat. Jiří Lukavský v závěru svého příspěvku zároveň upozornil na další segment výzkumu eye-trackingu spočívající v přístupu kvalitativního a kvantitativního výzkumu, kdy na jedné straně eye-tracking umožňuje kvantitativní výzkum, ale práce s participantem, jeho usazení, sběr dat a jejich interpretace mnohem více odpovídají kvalitativnímu způsobu sběru dat, a to i s ohledem na nedostatek kvalifikovaného personálu, jež tuto technologii v České republice ovládá.
Další z vystupujících, Mgr. Petr Adámek z Národního ústavu duševního zdraví AV ČR v Klecanech, v úvodu svého příspěvku upozornil na další specifikum výzkumu biologické zpětné vazby spočívající v propojování eye-trackingu s dalšími přístroji, v tomto případě s magnetickou rezonancí, kdy se využily dva špičkové přístroje, které však nebyly navzájem kompatibilní, což velmi komplikuje práci se získanými daty. Petr Adámek tím zároveň zmínil další z možných problémů využití eye-trackingu v České republice, kdy stále více výzkumných pracovišť investuje do pořízení HW eye-trackingu, ale opomíjí z různých důvodů nezbytné softwarové vybavení, které však hraje nezastupitelnou roli v interpretaci dat. Sice již i v České republice existuje řada „domácích“ softwarových řešení, jež však často fungují na principu „pokus-omyl“ při dalším vývoji.
Druhý blok zahájil zástupce Univerzity v Hradci Králové, Mgr. Jan Petružálek, který vnesl do diskuse velmi přínosný pohled původního IT praktika, jenž se po určité době v soukromém sektoru rozhodl pro doktorské studium. Jan Petružálek na několika příkladech ukázal, že právě technologie eye-trackingu nabízí něco, o co je mezi soukromými firmami velký zájem a na co samotné firmy nemají dostatek finančních prostředků, proto uvítají spolupráci s akademickým prostředím, a to například v oblasti marketingu, chování spotřebitele či roli biasů v rozhodování zákazníků. Zároveň se nevyhnul ani kritickému pohledu na danou problematiku, která však spočívala především v nedostatečné znalosti akademiků dané technologie. Tím se ocitl u dalšího obecnějšího problému, jenž spočívá v tom, že řada akademiků jaksi „omylem“ objeví tuto technologii, ale nevěnuje se jí cíleně, ale pouze dodatečně ke svému hlavnímu výzkumu.
Druhou vystupující byla kolegyně z Českého vysokého učení technického v Praze, Ing. Alina Mashko, jež prezentovala první návrhy vizuálního prostředí pro výzkum chování řidiče pro Škodu Auto. Alina Mashko ve svém příspěvku podtrhla význam propojení HW a SW eye-trackingu a zároveň vyzdvihla, že pro řadu konkrétních výzkumných otázek bude potřeba vytvořit i specifické vizuální prostředí, což vyžaduje zkušený personál, čas a nemalé finanční prostředí. Opět komponenty, jež jsou v lékařském či technickém prostředí pevně spjaty s výzkumnou činností, ale humanitní a společenské vědy v České republice stále operují s tzv. výzkumem od kancelářského stolu. V závěru svého vystoupení potvrdila zájem soukromého sektoru o spolupráci s akademickým prostředí v oblasti poznání rozhodování člověka, což se odráží ve stále vyšším počtu udělených projektů TAČRu, které se opírají o metody eye-trackingu.

Poslední část konference byla zahájena panelovou diskusí, jíž se účastnili i dva zástupci UJEP (dr. Soběhart a Ing. Vojtěch Zíka). Radek Soběhart ve svém úvodním vystoupení stručně představil vývoj pořízení technologie eye-rackingu v rámci investic projektu Smart-ITI (prezentace zde), ale soustředil se především na popis aktuálního stavu budování Laboratoří behaviorálních studií na UJEP, kde eye-tracking hraje jednu z klíčových rolí. Benefit těchto laboratoří vidí především v propojení s dalšími přístroji měřícími biologickou zpětnou vazbu a v samotném vytvoření laboratorního prostředí, kdy se laboratoře vytvářely tzv. na zelené louce dle zadání a potřeb výzkumníků a nejednalo se o nějaké dočasné kancelářské řešení.
Velký prostor věnoval personálnímu rozvoji, kdy využil osobní účasti dalších kolegů, aby otevřel téma získávání dalších pracovníků napříč jednotlivými obory a pracovišti. Nejen ze své zkušenosti, ale i z vyjádření dalších kolegů vyplynulo, že v této oblasti fakticky neexistuje volný trh s odborníky na eye-tracking, neboť se jedná o tak specifickou dovednost, která se navíc vytváří časem a nabytými zkušenostmi, tudíž není možné oslovovat lidi klasickými inzeráty či nabídkou vyššího platu. V závěru svého příspěvku Radek Soběhart apeloval na všechny zúčastněné, že efektivita eye-trackingu bude ještě vyšší, když překonáme uzavřenost vlastních pracovišť a institucí a budeme v maximální míře sdílet dobré i špatné zkušenosti s eye-trackingem, budeme vytvářet společné projektové žádosti a upozorňovat se navzájem na nabídky, kde bude možné eye-tracking využít. Druhý ze zástupců UJEP, Vojtěch Zíka, stručně popsal (ne)veselé zkušenosti s dosavadními experimenty na eye-tracking, při nichž se ukázalo, že nelze jen přebrat vytváření experimentů z oblasti behaviorální ekonomie, ale je důležité vnímat specifika eye-trackingového výzkumu. Dále se panelová diskuse zaměřila právě na otázku personálního rozvoje, kompatibility eye-trackingu s dalšími přístroji či na metodické a metodologické využití této technologie při konkrétních výzvách (GAČR, TAČR).
Všichni účastníci se shodli, že toto setkání by mělo tvořit počátek pravidelného cyklu konferencí věnovaných problematice eye-trackingu s cílem dostat tento nástroj více do povědomí českého akademického prostředí. Stejná shoda panovala na tom, že by bylo dobré vytvořit společnou platformu na sdílení dobrých a špatných zkušeností, konkrétních experimentů či jako informaci o získaných projektech, kde byla tato metoda uplatněna. A v neposlední řadě se velké pochvaly dočkal i model organizace konference, neboť právě aktivní účast zástupců soukromého sektoru přinesla konferenci další dynamický rozměr, který na akademických setkání není vůbec běžný.
SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435
