Flood risk management – kdo může za povodňové škody?

Jak snižovat škody působené povodněmi? Skutečně jsme se tolik nepohodli s přírodou a tolik nerespektujeme její vymoženosti a svými úpravami zhoršili následky možných povodní? Nebo jsme dokonce zapříčinili jejich vznik? Nedávno uvedený pořad ve vysílání britské BBC oslovil Lenkou Slavíkovou (FSE UJEP), která do této debaty přispěla s obsahem a výsledky výzkumu, který řídí v rámci iniciativy LAND4FLOOD.

Jako předsedkyně celoevropské iniciativy LAND4FLOOD byla Lenka Slavíková oslovena britskou BBC a zapojila se do rozhlasové reportáže Caze Grahama „Flooding Britain“ (v čase 21:00 – 26:23). V příspěvku se hovoří především o tom, že přírodě blízká opatření (nature-based solutions) jsou multifunkční. Jde o mokřady, tůně, rozvolněné drobné toky, meze, remízky, průlehy a mnoho dalších. Tato opatření v ploše povodí zpomalují odtok a umožňují krajině lépe nasáknout a pozdržet srážkovou vodu. Je proto vhodné je uvažovat spolu s tradičními technicky orientovanými postupy. Krom toho také podporují biodiverzitu, zvlhčují a ochlazují vzduch a v blízkosti měst mají cenné rekreační funkce.

Naproti tomu klasické hráze a jiná technická řešení mnohdy podpoří zástavbu území v jejich blízkosti. Pokud je povodeň příliš velká, voda hráz přeteče a způsobí mnohem vetší škody, než by způsobila povodeň bez existence hráze. Tento paradox dokazuje, že spoléhání pouze na technická řešení může být ošidné a vytváří se falešný pocit bezpečí. Lidé ve „zdi“ vidí symbol ochrany před povodní a pro investory a autority je mnohem schůdnější financovat takové hmatatelné opatření. Ve srovnání s tím je mnohem složitější si představit přirozenou schopnost zdravé krajiny zadržovat vodu.

Přírodě blízká opatření je těžší v praktické politice obhájit, protože jejich efekty nejdou tak jednoduše a přesně vyjádřit v číslech. Koncept finančních nákladů a výnosů je však určující pro mnoho strategických rozhodnutí. Pokud něco neumíme změřit, těžko se dokládá přínos. Pokud se voda díky schopnostem krajiny k lidem ani nedostane, nebezpečí zdaleka tolik nepocítí.

Tento přístup se však pomalu mění, vzniká mnoho studií, které již podávají poměrně přesný obraz o přínosech jednotlivých přírodě blízkých opatřeních. Dříve nebo později budou k dispozici data, která dokazují pozitivní přínosy těchto opatření.

Problémy přírodě blízkých opatření se na FSE UJEP zabýváme v rámci několika výzkumných projektů, mezi jejichž výsledky patří:

  • Macháč J. a kol. (2019): Metodika pro ekonomické hodnocení zelené a modré infrastruktury v lidských sídlech. Ústí nad Labem: Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku. Ke stažení zde.
  • Macháč, J., Trantinová, M. & Zaňková, L. (2020): Externalities in agriculture: How to include their monetary value in decision-making? Int. J. Environ. Sci. Technol. https://doi.org/10.1007/s13762-020-02752-7 

Doc. Ing. Lenka Slavíková, Ph.D.

Přehled aktivit vědeckých týmů UJEP v projektech týkajících se přírodě blízkých opatřeních, o kterých jsme psali na webu smart-mateq:

Projekt LAND4FLOOD

Celoevropský projekt COST na FSE UJEP 
On-line webinář projektu LAND4FLOOD (COST)
Video o LAND4FLOOD

 

 

Platforma pro zelenou a modrou infrastrukturu

Hospodaření s dešťovou vodou – platforma po třetí 
Sázení stromů a Internet věcí
Zeleň ve městě nejen jako estetický prvek

Projekt BIDELIN

Zeleň a voda ve městě – přehledně a srozumitelně 
Význam zeleně a vody pro kvalitní život ve městě
Městská zeleň v rukou studentů z celého světa

 

Projekt SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY

Část Kvalita života a životní prostředí

 

Další:

STRIMAII: Sasko-český management povodňových rizik II  
Rozvoj metod ekonomického hodnocení zelené a modré infrastruktury v lidských sídlech

Jak se žije a pracuje mladým zahraničním vědcům na FŽP?

UJEP se netají tím, že by v budoucnu chtěl po vzoru nejprestižnějších univerzit výrazně posílit zastoupení zahraničních pracovníků. Co už se ale ví méně, je, že už se na tom intenzivně pracuje a první výsledky se již dostavily. Na Fakultě životního prostředí pro mladé zahraniční posily už museli dokonce vyčlenit novou kancelář. A jak se třem postdokům podílejícím se na výzkumu zaměřeném na environmentální biotechnologie v Ústí žije a pracuje? To jsme se snažili zjistit v krátkém online rozhovoru (originální neupravené odpovědi najdete v anglické verzi příspěvku).

Všichni tři se zabývají tím, jak pomocí živých organismů odstranit z životního prostředí nežádoucí látky. Příběh každého z nich je ale trochu jiný.

Prvním zahraničním postdokem, který přišel toto téma řešit na FŽP je Sebastiana Roccuzzo, Ph.D. Pochází ze slunné Itálie, ale do Čech přišla ze severnějších končin. Doktorské studium totiž absolvovala na britské The University of Sheffield.

Na podzim 2018 dorazil na FŽP Karim Al Souki Ph.D. Stejně jako Sebastiana už za sebou jednu delší zahraniční zkušenost měl. Magisterské studium absolvoval v rodném Libanonu, ale doktorát studoval ve Francii na ISA Lille.

Prozatím poslední posilou je Kumar Pranaw, Ph.D. Pro něj je Ústí nad Labem prvním domovem mimo Indii. Tam měl ale možnost sbírat zkušenosti již několik let po ukončení doktorského studia v několika různých laboratořích.

 Sebastiana, Kumar a Karim

Jak jste se k této práci dostali (jak jste se o ní dozvěděli, co jste museli udělat pro její získání…)?

Sebastiana: Zrovna jsem se přestěhovala do České republiky po dokončení doktorského studia v Anglii a hledala jsem, jaké jsou tu možnosti pro postdoktorandský výzkum v oblasti environmentálních biotechnologií. Na základě toho jsem se spojila s doc. Tröglem na FŽP a poslala mu životopis s průvodním dopisem a všemi souvisejícími certifikáty. Pak už jsem byla pozvána na pohovor, po kterém mi oficiálně nabídli pozici postdoka ve výzkumném projektu Smart (pozn.: část projektu Smart City – Smart Region – Smart community zabývající se kvalitou života a životního prostředí).

Kumar: V roce 2018 jsem za sebou měl více než 4 roky postdoktorských zkušeností, ale všechny v Indii, takže jsem začal pátrat po nabídkách v zahraničí a prostřednictvím webu Euraxess jsem se dozvěděl o pozici na FŽP (pozn.: tato pozice je podpořena z projektu U21 – Kvalitní lidské zdroje pro posílení mezinárodního prostředí). Výzkum vypadal zajímavě, takže jsem se přihlásil do výběrového řízení a poté jsem jako jeden z vybraných kandidátů absolvoval pohovor po Skypu.

Karim: V roce 2018, kdy jsem hledal možnosti pro postdoktorskou pozici, rozeslal doc. Trögl svým kolegům informaci o nové pozici v rámci týmu projektu “New Phytotechnology for Cleaning Contaminated Military Sites”. Můj bývalý školitel byl jedním z těchto přátel, kteří zprávu obdrželi, a předal ji mně. Po přečtení popisu této práce jsem byl ještě víc nadšený a motivovaný se o pozici ucházet. Odeslal jsem žádost, prošel pohovorem a skončil jako postdoktorand na UJEP (pozn.: tato pozice je podpořena z projektu U21 – Kvalitní lidské zdroje pro posílení mezinárodního prostředí).

Jakým výzkumným tématem se na UJEP zabýváš?

Sebastiana: Můj výzkum se zaměřoval na vývoj udržitelných systémů společenstev mikroskopických řas a bakterií pro odstraňování mikropolutantů s nežádoucími endokrinně disrupčními vlastnostmi z odpadních vod. Na základě mé práce byl již publikován odborný článek ‚New perspectives on the bioremediation of endocrine disrupting compounds from wastewater using algae-, bacteria- and fungi-based technologies‘ (https://doi.org/10.1007/s13762-020-02691-3).

Kumar: Pracuji tu na tématu podpory produkce biomasy pomocí mikroorganismů za současné remediace kontaminované půdy. Můj výzkum zahrnuje studium procesů, jakými růst podporující bakterie (PGPR – plant growth promoting bacteria) tolerantní k těžkým kovům, zejména olovu, pomáhají při růstu energetické plodiny Miscanthus giganteus v kontaminované půdě a při fytoremediaci (pozn.: Kumar se stal součástí mezinárodního týmu pracujícího na výzkumu tzv. fytotechnologií).

Karim: Můj výzkum je rozdělen do dvou oblastí (polní a nádobové pokusy). Hlavním cílem polních experimentů bylo ověřit pozitivní účinky Miscanthus giganteus (modelová rostlina užívaná v naší laboratoři pro tzv. fytomanagement) na zvýšení kvality méně úrodných zemědělských půd, zejména vliv na sekvestraci uhlíku. Předmět druhé oblasti byl zjistit využitelnost Miscanthus pro remediaci půd kontaminovaných současně různými polutanty (těžké kovy, polyaromatické uhlovodíky a diesel) a sledování reakce rostliny na různé kombinace stresorů (pozn.: stejně jako Kumar se i Karim stal součástí mezinárodního týmu pracujícího na výzkumu tzv. fytotechnologií).

Kumar na Noci vědců UJEP a jeho „Škrob požírající kovotolerantní bakterie“ na workshopu pro děti (zdroj: facebook FŽP UJEP)

Jak jste zatím s prací na UJEP spokojeni (v každém směru, který tě napadá – plat, vybavení, kolegové…) a pokračovali byste ve spolupráci s UJEP rádi dál i po skončení vašeho úvazku?

Sebastiana: Práce na UJEP měla spoustu výhod, jelikož jsem byla součástí grantu, kde byly dostupné finance i na vybavení a byly podporovány všechny aspekty výzkumu. Během svého pobytu na FŽP jsem navázala dobré pracovní vztahy a ráda bych s UJEP opět v budoucnu někdy spolupracovala (pozn. Sebastiany pracovní úvazek se již chýlí ke konci a jako správná světoběžnice putuje zase o dům dál, tentokrát do Německa).

Kumar: Můžu říct, že jsem s prací na UJEP spokojený.

Plat je skutečně dobrý, a pokud by vláda snížila daně, byl by doslova úžasný :).

Dostupné vybavení je také dobré, ale v některých oblastech je potřeba jej ještě rozšířit. Já jako mikrobiolog narážím na to, že přístrojové vybavení na UJEP v této konkrétní oblasti je zatím dost omezené. Pro chemickou analýzu je tu ale k dispozici rozsáhlé špičkové vybavení.

Co se týče kolegů, mám štěstí, že jsem obklopen dobrými lidmi. Když jsem sem přijížděl z Indie, byl jsem docela nervózní z toho, jak tu všechno zařídím a že neumím česky (v té době jsem uměl jedinou větu: Neumím česky :)). Ale už v letištní hale na mě čekali dva mí současní kolegové, kteří mi byli vždy ochotní pomoci jak s pracovními tak s osobními záležitostmi stejně jako mnozí další na FŽP i mimo ni.

Když přijdete na nové místo, je vždy těžké začít s prací, ale rozjeli jsme výzkum ve vysokém tempu, díky čemuž jsem byl po roce schopen odeslat rukopisy už dvou článků. Je to zásluha i Dr. Hany Malinské (pozn.: z KBi UJEP, která poskytla Kumarovi své prostory i vybavení), bez jejíž pomoci bych nebyl schopen postupovat takto rychle.

Co se týče budoucí spolupráce s UJEP, jsem jí vždy otevřený. Aktuálně intenzivně pracuji na získání prostředků z dalších projektů, abych mohl ve své práci zde pokračovat i nadále.

Karim: Ano, jsem velmi spokojený s prací na UJEP. Celý tým je velmi nápomocný a spolupracující a milý. Od mého mentora doc. Trögla, který mi pomohl se všemi pokusy, se mi dostalo velké svobody a podpory. A nakonec… ano, rád bych si prodloužil svůj pobyt v Ústí a pracovní úvazek na UJEP.

Jak si svůj pobyt užíváte (obecně)?

Sebastiana: Svůj pobyt na UJEP jsem si užila, i svobodu a nezávislost v bádání v mém tématu.

Kumar: Obecně je to dobré. Svůj pobyt jsem si užil. Pocházím z Dilí, což je dost zalidněné a znečištěné město, takže je pro mě Ústí velmi klidné místo.

Karim: Čas strávený v Ústí si užívám (pracovně) a s určitými omezeními i společensky.

Výzkumná práce se nedělá jen v laboratorním plášti. Karima jsme poctivě zapřáhli hned po příjezdu do ČR.

Co máš na České republice nejraději a co tě tu naopak zklamalo?

Sebastiana: Česká republika je nádherná země, což poskytuje spoustu příležitostí pro pobyt v přírodě a outdoorové aktivity. Kvalita života je tu vysoká a na UJEP je nastavena dobrá kultura ohledně rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Podle mě Česká republika odvádí skvělou práci v modernizování své infrastruktury, zajištění financování a lákání mladých zahraničních výzkumníků. Nicméně bariérou zůstává jazyk. Tady bych UJEP doporučila v budoucnu zavést nějaký kurz češtiny pro zahraniční zaměstnance pro zlepšení komunikace a podporu jejich začlenění.

 Kumar: Lidé jsou tu velmi profesionální. Nikdo tu do vaší práce bezdůvodně nezasahuje, což mi vyhovuje. Svoboda je ve vědě důležitá.

Rád bych se tu zmínil o dvou dámách, které jsem tu potkal: jednu na vrátnici naší fakulty a druhá na recepci kolejí, kde bydlím. Jak už jsem se zmínil, neumím česky, a ony zas neumí anglicky. Ale kdykoliv se potkáme, komunikujeme spolu já anglicky, ony česky, rukama, nohama, jak to jde. Setkání s nimi mě vždy potěší. Mám kolem spoustu ochotných lidí, ale jak víte, každá mince má dvě strany. Někdy při nákupech nebo na ulici jsem potkal i hlupáky, jejichž gesta mě vyděsila.

Nedá se říct, že by mě tu zatím něco významně zklamalo, je ale jedna věc, o které bych se rád zmínil, ze které rozčarovaný jsem. V úřadu řešícím udělení povolení k pobytu pro cizince je velmi obtížné cokoliv vyřešit sám, protože tam nikdo nemluví anglicky. Úřad je určen pro cizince a nikdo tam není schopen s vámi komunikovat v angličtině. Jak můžete očekávat komunikaci v češtině od někoho, kdo právě dorazil? Je to zvláštní, ale skutečně to tak je. Mimochodem… Začal jsem se učit česky.

Karim: V Ústí jsem si oblíbil několik věcí. Zaprvé, pivo. J Dobře chutná a není vůbec drahé. Skvělé je i setkávání a nálada v místních hospodách. Mám také rád zdejší jídlo. Příroda okolo Ústí je krásná (jezera a hory). Mám rád i zdejší lidi (zejména pro jejich upřímnost). Co rád nemám je fakt, že doteď neumím česky (myslel jsem, že to bude jednoduché, ale budu muset ještě hodně trénovat).

Cokoliv dalšího, co byste rádi vzkázali?

Kumar: Pro každého člověka, každá část života, dokonce každý moment přináší nové vzpomínky. A já si rád utvářím vzpomínky na cokoliv. A musím říct, že mám úžasné vzpomínky na dobu po mém příjezdu do České republiky. Asi hned dva dny po mém příjezdu, jsme se vydali na výlet ke zmrzlému vodopádu v Ústí a kvůli sněhu a dešti byla cesta dost komplikovaná. Hlavně mně s Karimem to celou cestu dost klouzalo a bylo vtipné, jak na nás každých deset minut ostatní museli čekat. A takovýchto vzácných chvil, které se stanou milými vzpomínkami už navždy, jsem tu prožil mnoho.

Karim: Chtěl bych poděkovat všem na UJEP a doufám v mnoho let spolupráce a mnoho piva, které společně vypijeme ;).

Projekty SMART
Projekty MATEQ

Nanotechnologové na UJEP a antimikrobiální nanotextilie

Nanotextilie jsou na UJEP živé téma již několik let. Zasloužila se o to především Přírodovědecká fakulta s Fakultou životního prostředí. V roce 2017 díky píli našich vědců a promyšlené spolupráci s firmami vytvořila UJEP dva patenty. Jeden v oblasti nanovlákenných vrstev, jež jsou využívány pro filtraci vzduchu a druhý za nový způsob přípravy nanovlákenného textilního kompozitu, využitelného pro výrobu krytu drobných ran a poranění. Stojí také za zmínku, že na UJEP lze studovat aplikované nanotechnologie, obor s obrovskou budoucností.  

Ilustrační obrázek

Paní profesorka Pavla ČapkováPřírodověděcké fakulty vysvětluje podstatu úspěchů, které UJEP v oblasti nanotechnologiích realizovala:

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem navázala na tradici založenou v globálním měřítku Technickou Univerzitou v Liberci a využila chemickou tradici Ústeckého kraje a vytvořila chemicky modifikované antimikrobiální nanovlákenné textilie, jejichž stabilita antimikrobiální účinnosti byla ověřena na dlouhodobých filtračních testech.  Nanovlákenné textilie jsou známé svojí vlastností propouštět vzduch a při tom nepropouštět mikroorganismy díky svojí nanoporozitě. Využívají se proto v medicínských aplikacích nejen jako roušky pro zdravotnický personál ale i jako materiál pro krytí ran, zejména spálenin, protože umožňují pokožce dýchat, ale nepropustí mikroorganismy způsobující zánětlivé procesy. Další užitečnou aplikací pro nanovlákenné textilie jsou čističky vzduchu.

Nicméně všechny příklady využití nanovlákenných textilií řeší jeden závažný problém. Tímto problémem je bio-film, který se vytvoří na vnější straně nanovlákenné textilie, kde se zachycené mikroorganismy začnou množit a vytvoří film, který postupně ucpe všechny nanopóry. Tato komplikace je problémem nejen u roušek, ale zejména u nanovlákenných filtrů v čističkách vzduchu.

Ilustrační obrázek

Tento problém vyřešili nanotechnologové Přírodovědecké fakulty a Fakulty životního prostředí na UJEP v rámci projektu MPO spolu s Nanovií/Nanotex s.r.o Litvínov.  Řešení spočívá v ukotvení vybraných molekul vysoce účinné antimikrobiální látky na povrch nanovlákenných textilií. Výzkum na UJEP zahrnoval testování různých typů antimikrobiálních látek z hlediska jejich antimikrobiální aktivity. Se zapojením výpočetní chemie byla zvolena látka, která nejen obstála v široké antimikrobiální účinnosti, ale i z hlediska stability ukotvení na daném typu polymerního vlákna.

Chemická modifikace nanovlákenných textilií není ve výzkumných laboratořích nová idea, avšak stabilita ukotvení modifikující látky a její bezpečnost je problém, který výzkumníci dosud neřešili. Nicméně při filtračních aplikacích je stabilita chemické modifikace klíčový parametr. Zde se velmi osvědčil počítačový design nanomateriálu a jedinečné spojení experimentální a výpočetní chemie. Technologie přípravy antimikrobiálních nanovlákenných textilií vypracovaná v laboratorním měřítku byla ověřena na průmyslové lince v Nanovii s.r.o. Litvínov a je připravena k průmyslovému využití.

Naše univerzita v nano aktivitách neutuchá. V současné době probíhá výzkum především v těchto oblastech znázorněných na následujícím obrázku.

Přehled výzkumných oblastí v nanotechnologiích na UJEP

Na UJEP probíhá i studiumoboru nanotechnologií. Konkrétně na Přírodovědecké fakultě ve formě magisterského a doktorského studia.

  • Navazující magisterské studium Aplikované nanotechnologie klade důraz na schopnosti mezioborové komunikace absolventů. Skladba předmětů je koncipována tak, aby vyváženě pokrývala fyzikální a chemické metody v nanotechnologiích i nanobiotechnologie a reflektovala současné trendy v materiálovém výzkumu v oblasti aplikovaných nanotechnologií. Studijní program zahrnuje využití fyzikálních a chemických technologií při přípravě nanomateriálů pro ochranu životního prostředí (nové typy sorbentů, katalyzátorů, membrán pro recyklační technologie…) a pro biomedicínské aplikace (nanomateriály pro diagnostiku, biosenzory a tkáňové inženýrství).
  • Doktorský program Aplikované technologie je zaměřen na teoretické znalosti i praktickou přípravu nanomateriálů ve čtyřech zaměřeních: Fyzikální metody přípravy nanomateriálů, Chemické metody přípravy nanomateriálů, Bionanotechnologie zaměřené na přípravu biosenzorů, Počítačový design nanomateriálů.

Budou nanozymy novou zbraní proti COVID-19?

Boj proti nemoci COVID-19 je velkým úkolem pro vědce po celém světě. Málokdo váhá, zapojení do boje proti novému koronaviru se odehrává v různých formách, a to i na naší univerzitě v Ústí nad Labem. Není to však jen o výrobě ochranných prostředků, ale také o hlubším studiu chemických procesů, které při boji s virem mohou být těmi vítěznými. Kolegové z Fakulty životního prostředí a Přírodovědecké fakulty se věnují výzkumu tzv. nanozymů – materiálů, u kterých byla nedávno prokázána schopnost inaktivovat chřipkové viry.

Ilustrační obrázek

Velikost částic nanomateriálů je srovnatelná s velikostí virů, a to dává nanomateriálům velkou šanci uspět v boji proti šíření koronaviru. Toto přesvědčení publikoval na začátku března Profesor Thomas Webster z Northeastern University v Bostonu v tomto článku. Ve skutečnosti koronaviry svou velikostí asi 100 –120 nm lehce přesahují nanočástice, jež jsou z definice menší než 100 nm. I tak jde o částice velice malé, které např. běžné masky či filtry nezachytí a je nutno použít např. nanotextilií.

Jak je to tedy s použitím nanočástic v boji proti virům vysvětluje profesor Pavel JanošFŽP UJEP

Patrně největší zkušenosti mají v současnosti (celkem pochopitelně) v této oblasti čínští badatelé. V září minulého roku zveřejnila skupina vědců z šesti čínských institucí práci [1], v níž popisují použití tzv. nanozymů jako prostředků k inaktivaci (potlačení aktivity) chřipkového viru. Nanozymy jsou, zhruba řečeno, anorganické analogy (látky, které se v jistém smyslu chovají podobně jako enzymy biologického původu) enzymů (bílkoviny urychlující biochemické reakce v organismu), nejčastěji nanokrystalické oxidy některých kovů. V případě zmiňované čínské studie šlo o nanočástice oxidů železa, které mimo jiné vykazují magnetické vlastnosti, což usnadňuje jejich cílenou aplikaci. Čínští vědci využili schopnosti nanočástic simulovat (napodobovat) činnost enzymů peroxidázy (enzym urychlující oxidaci látek peroxidem vodíku) a katalázy (urychluje rozklad peroxidu vodíku na vodu a kyslík). Díky tomu se jim podařilo narušit tzv. obálku viru a tím jej zneškodnili. To se zdá být dobrou strategií, neboť obálka je (trochu paradoxně) slabým místem tohoto typu virů.

Ilustrační obrázek

Co s tím má UJEP společného?

Výše zmiňované materiály jsou předmětem výzkumu na UJEP. Zabýváme se jimi již dlouhou dobu, byť z jiných důvodů.

Profesor Janoš dále vysvětluje:

Nanozymatickou (pseudo-enzymatickou) aktivitu vykazuje řada nanomateriálů včetně oxidu ceričitého, který je intenzívně zkoumán na našich pracovištích. Oxid ceričitý není na rozdíl od oxidů železa magnetický, s tím si však dokážeme poradit. Již před časem jsme vyvinuli kompozitní materiál s magnetickým jádrem a s aktivní vrstvou oxidu ceričitého na povrchu. V současné době probíhá intenzivní výzkum těchto materiálů ve spolupráci s TU-VŠB Ostrava a Biologickým centrem AVČR v Českých Budějovicích. I oxid ceričitý je schopen simulovat činnost katalázy a peroxidázy (a dalších podobných enzymů), navíc je však schopen štěpit některé biologicky významné organofosforečné sloučeniny.

Jak to souvisí s koronaviry?

Zmíněná obálka koronaviru je tvořena převážně tzv. fosfolipidy (patří mezi hlavní součásti buněčných membrán). Fosfolipidy mají strukturu trochu podobnou mýdlu (proto se taky fosfolipidy a potažmo koronaviry tak účinně odstraňují pomocí mýdla) – obsahují tedy fosforečnou skupinu jako hydrofilní část a lipidickou, tedy hydrofobní část. Fosforečná skupina je se zbytkem molekuly vázána tzv. fosfodiesterovou vazbou, která je považována za velice pevnou (tvoří mj. základ struktury DNA a RNA). Poločas rozpadu sloučenin s touto vazbou se odhaduje na milion let. V nedávno uveřejněné práci s názvem Can cerium oxide serve as a phosphodiesterase-mimetic nanozyme? [2] jsme ovšem ukázali, že za přítomnosti oxidu ceričitého se doba rozkladu takových látek zkracuje na několik málo hodin. Zdá se, že anorganické nanozymy nejsou ve srovnání s organickými („pravými“) enzymy tak selektivní, pokud jde o typ vazby, na kterou působí; jejich působení je poněkud „razantnější“, což by v případě použití jako antivirálního činidla mělo být spíše výhodou. Tzv. nanoceria je zvláštní forma oxidu ceričitého, která dokáže dramaticky urychlit rozklad některých odolných sloučenin.

Obr. z článku Can cerium oxide serve as a phosphodiesterase-mimetic nanozyme?

K čemu tato fakta naše kolegy vědce z UJEP vedou?

Nanoenzymatické štěpení fosfolipidů je v mnoha ohledech zajímavým problémem. Zda to může přispět k boji proti koronaviru je otázkou – likvidace viru je přece jenom složitější než štěpení jedné chemické vazby. V každém případě jsme se rozhodli výzkum v tomto směru urychlit a doktorandi již začali vyvíjet postup testování fosfolipidázové aktivity nanozymů.

REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE NA FŽP 11. 4.: odkaz, čas reportáže o nanozymech v Ústí: 9:46

Kde a jakou formou by se případně, když by procesy fungovaly, nanozymy využívaly?
Obecně řečeno se dají nanozymy používat podobně jako jiné prostředky, tedy ve formě masti, spreje apod. Ti Čínané to např. použili (mimo jiné) k impregnaci obličejové masky. Ovšem hlavní výhodou nanočástic je to, že protože jsou tak malé, tak se dají nastříknout do těla jako injekce. Tak se např. aplikují ty magnetické částice oxidů železa. Mohou sloužit jako kontrastní látka při různých zobrazovacích metodách (možná někdo zažil, že mu před vyšetřením na CTT něco vstříkli do žíly – to asi nebyly oxidy železa, ale daly by se tak aplikovat). Když už ovšem dostaneme tímto způsobem ten nanomateriál až na to „nemocné“ místo v těle (např. nádor), můžeme na ně působit třeba silným magnetickým polem a tím likvidovat zhoubný nádor.
Skoro určitě to nebude lék ani vakcína. Je toho mnohem více, existuje dost rozsáhlý, byť mladý obor nanomedicína. Hodně se v této souvislosti mluví o léčbě tzv. neurodegenerativních chorob (Parkinson, Alzhaimer) a rakoviny. Musím ovšem zdůraznit, že o aplikaci nanomateriálů proti virům se toho ví zatím žalostně málo, a to ve světovém měřítku (možná se to ted změní). Ani my jsme se tím zatím systematicky nezabývali. Našim úkolem bylo zneškodňování toxických chemikálií. Teprve v poslední době se dostáváme k biologickým, biochemickým apod. aplikacím. Je zajímavé, že člověk začne Novičokem, a skončí u koronaviru.

Použité zdroje:

[1] T. Qin, R. Ma, Y. Yin, X. Miao, S. Chen, K. Fan, J. Xi, Q. Liu, Y. Gu, Y. Yin, J. Hu, X. Liu, D. Peng, L. Gao, Catalytic inactivation of influenza virus by iron oxide nanozyme, Theranostics. 9 (2019) 6920–6935. https://doi.org/10.7150/thno.35826.

[2] P. Janoš, J. Ederer, M. Došek, J. Štojdl, J. Henych, J. Tolasz, M. Kormunda, K. Mazanec, Can cerium oxide serve as a phosphodiesterase-mimetic nanozyme?, Environ. Sci. Nano. 6 (2019) 3684–3698. https://doi.org/10.1039/C9EN00815B.

MATEQ PROJEKTY
MATEQ TÝMY

Pocitová mapa města Ústí nad Labem v dopravě

Město Ústí nad Labem publikovalo pocitovou mapu, která reprezentuje výsledky hodnocení občanů města v oblasti dopravy. Tzv. Plán mobility města Ústí nad Labem má účinně řešit problémy s dopravou ve městě a napomáhat zlepšování kvality života ve městě.

Plán udržitelné městské mobility (PUMM) je tvořen se zapojením široké veřejnosti a odborníků a má ovlivnit dopravu na dlouhou dobu. Díky participaci místních občanů získá město přehled o preferovaných řešení, která umožní „zvýšení bezpečnosti v dopravě, zlepšení kvality životního prostředí a veřejného prostoru, schopnost města reagovat na potřeby dopravní dostupnosti všech obyvatel“.

Na webu Magistrátu UL je dostupná pocitová mapa, která představuje celkem osmnáct oblastí zájmu občanů (na téma dopravy a dopravní infrastruktury), kteří se během minulého roku zúčastnili zadávání podnětů. Ty město postupně vyhodnocuje a ve formě opatření je využili do tvorby strategického dokumentu Plán udržitelné městské mobility.

Plán udržitelné městské mobility (PUMM) zlepšuje kvalitu života ve městě. Zapojením široké veřejnosti a odborníků pomáhá vytvořit plán, který ovlivní dopravu na příští desetiletí. Změnou postojů a dopravního chování obyvatel směrem k podpoře udržitelných způsobů dopravy lze spolu s navrženými opatřeními docílit zvýšení bezpečnosti v dopravě, zlepšení kvality životního prostředí a veřejného prostoru a schopnosti města reagovat na potřeby dopravní dostupnosti všech obyvatel. Získáme tak optimalizované řešení pro celé město. (https://usti-nad-labem.mapanavrhu.cz/)

PUMM se skládá ze tří fází:

  • Analytická část, proběhla únor 2018 – říjen 2018
  • Tvorba vize mobility pro Ústí nad Labem, probíhala leden 2019 – březen 2019
  • Tvorba návrhové části a akčního plánu probíhá od dubna 2019 a je plánována do září 2020.

Veškeré informace o PUMM naleznete na stránkách Magistrátu UL zde.

Mobilita a UJEP, kam jsme zatím postoupili?

Seminář projektu Smart City – Smart Region – Smart Community, který byl věnován zejména problematice mobility proběhl ve čtvrtek 6. února 2020 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Semináře se účastnili zástupci projektového týmu SMART ITI z UJEP i z FD ČVUT, zástupci kraje, města a další odborníci věnující se tématům dopravy a dopravního chování.

Cílem semináře bylo představit současné aktivity projektu v oblasti Smart mobility a diskutovat možnosti spolupráce mezi projektovým týmem a krajem, městy a obcemi z Ústeckého kraje. Neméně důležité bylo také zaměření na možnosti využití výstupů projektu v praxi.

V úvodním bloku představila Jiřina Jílková projekt Smart City a aktivity, které v rámci tohoto projektu probíhají a následně Hana Brůhová Foltýnová blíže upřesnila aktivity projektu v oblasti Smart mobility.  Ondřej Přibyl, Eliška Vejchodská a Michaela Zachová informovali posluchače o výsledcích provedených analýz zaměřených na dopravní chování a potenciál nástrojů Smart v oblasti dopravy.

Odpolední blok byl věnován dopravnímu modelu pro Ústeckou aglomeraci a datům v dopravě – zejména vznikajícímu Dash Bordu a digitální platformě Portabo. Následovala závěrečná neformální diskuse určena pro navázání užších spoluprací či zodpovězení dotazů.

  • Prezentace z workshopu jsou k dispozici zde.
Program akce

9.30 – 9.45         Úvodní blok

  • Jiřina Jílková (UJEP): Přivítání a představení aktivit UJEP v oblasti Smart City

9.45 – 11.15       SMART Mobilita – Analýza dopravního chování a příležitosti Smart opatření

  • Hana Brůhová Foltýnová (UJEP): Představení aktivit projektu v oblasti Smart mobilita
  • Ondřej Přibyl (ČVUT): Analýza dopravního chování uživatelů car-sharingu a jeho potenciál na Ústecku
  • Eliška Vejchodská (UJEP): Analýza dopravního chování zaměstnanců magistrátu, krajského úřadu a UJEP, potenciál pro ride-sharing v těchto institucích
  • Tomáš Horák, Michaela Zachová (ČVUT): Analýza potenciálu nástrojů Smart v oblasti dopravy
  • Diskuze: Průběžné výstupy a aplikace výzkumných aktivit

11.10 – 11.30     Přestávka na kávu

11.30 – 12.00     Dopravní model pro Ústeckou aglomeraci

  • Ondřej Přibyl (ČVUT), Hana Brůhová Foltýnová (UJEP): Představení modelu, zdrojových dat
  • Diskuse – územní pokrytí modelu, možné scénáře, vazby na další aktivity města a kraje

12.00 – 13.00     Data v dopravě a možnosti Smart

  • Ondřej Smíšek (ČVUT): Dash Board – Stav řešení, výzvy, spolupráce, další kroky
  • Jan Jelínek (Krajský úřad Ústeckého kraje): Portabo – digitální platforma pro Ústecký kraj
  • Diskuse, závěry, ukončení oficiální části semináře

13.00 – 17.00     Občerstvení, neformální diskuse

   

Pro srovnání, jaký vývoj jsme za rok usilovné práce zaznamenali, se můžete podívat na výstupy z loňského semináře:

Tradiční Academic Writing na UJEP

Jak na vědecké publikace, jak zpracovat nápad do článku, jak uspět v seriózním časopise, čeho se vyvarovat a jak bude Váš článek hodnocen… Na takové otázky dá odpovědi seminář, kterým Vás provedou dva velice úspěšní akademičtí kolegové z UJEP Lenka Slavíková a Josef Trögl.

Seminář se uskuteční v úterý 24. března 2020 v zasedací místnosti 1. 14 MFC UJEP, Pasteurova 1, Ústí nad Labem.

Program semináře

9:30 – 11:00 doc. Ing. Lenka Slavíková, Ph.D.

Úvod – význam publikování, charakteristika vědecké publikace, specifika vědeckého publikování, typy publikačních výstupů, aplikované vers. publikační výstupy, primární a souhrnné publikace

Struktura vědecké publikace a publikační strategie (co, jak, kam (ne))

11:00 – 11:15 Přestávka na kávu

11:15 – 12:30 doc. Ing. Josef Trögl, Ph.D

Od nápadu k publikaci – vztah mezi výzkumem a publikacemi, plánování, provádění, vyhodnocení výzkumu, co, kdy, jak publikovat, výběr vhodného média (časopisu)

Autoři, recenzenti a ti další – role autorů, editorů, recenzentů, vydavatelů a dalších ve vědeckém publikování, peer-review a jeho význam, ekonomika, předplatitelský systém vers. open-access, predátorské aktivity, databáze a indexy, k čemu jsou a k čemu ne, autorská práva

Od rukopisu do časopisu

12:30 – 13:15 přestávka na občerstvení

Foto Trogl, Slavíková

13:15 – 14:30 doc. Ing. Lenka Slavíková, Ph.D.

Co se nedělá + nejčastější chyby – publikační etika, falšování, selekce a fragmentace výsledků, plagiáty, účelovost a další prohřešky

Výhody a úskalí kvalitativního výzkumu – kdy to projde i bez statistiky (a kdy ne), co je potřeba neopomenout při prezentaci postupů, výsledků a z nich plynoucích závěrů

14:30 – 15:00 Přestávka na kávu

15:00 – 16:30 prof. Hermann Heilmeier, Technická univerzita Freiberg, doc. Ing. Josef Trögl, Ph.D., doc. Ing. Lenka Slavíková, Ph.D.

Meet the editors – pohled z druhé strany, jak se rozhoduje v redakci, antiplagiátorské systémy, spolehlivé cesty k odmítnutí článku, nejčastější chyby a jak jim předcházet, beseda s editory impaktovaných časopisů

17:00 Neformální diskuse

Z Texasu do Ústí nad Labem se přestěhovala konference PLPR

Naše univerzita pořádá konferenci mezinárodní asociace International Academic Association on Planning, Law, and Property Rights (PLPR). Konference začíná v pondělí 17. února a program potrvá po celý týden za účasti mnoha významných odborníků z celého světa.

UJEP bude hostit 14. ročník konference, kterou si „převzala“ vloni přímo v Texasu. Každoroční PLPR konference poskytuje příležitost pro akademickou sféru vyjádřit se a diskutovat průnik témat plánování, práva a vlastnických práv (jako využití regulace a správy půdy, regionální a lokální plánování, rozvoj měst atd.). Letos budou značná část konference a hlavní přednášky věnovány problému fragmentace (ať už půdy, institucí či procesu plánování). To reflektuje realitu post-socialistické střední Evropy, která čelí vysoké fragmentaci vlastnictví půdy a roztříštěné zodpovědnosti a pravidlům pro využití veřejného prostoru.

Konference se zúčastní 120 odborníků z více než 24 zemí a 5 kontinentů. Klíčovými tématy budou vysidlování a transformace měst, bytová politika, hodnota půdy, kompenzace soukromým vlastníkům za omezení jejich práv ve veřejném zájmu a problematika zmírňování povodňových rizik.

Porta Bohemica, source: https://www.usti-nad-labem.cz/en/

Hlavními řečníky konference jsou:

Stručný přehled programu:

  • Pondělí 17. února se budou konat PhD workshopy.
  • Úterý 18. února se konají komentované prohlídky města Ústí nad Labem a exkurze do pivovaru a především oficiální zahájení konference, kde vystoupí děkan Fakulty sociálně ekonomické Jaroslav Koutský.
  • Středa 19. února bude nejprve věnována úvodním projevům rektora univerzity Martina Baleje a Richarda D. Nortona, prezidenta PLPR. Dále vystoupí Karel Maier. Konference poté bude pokračovat jednáním v sekcích, další společnou přednáškou Kariny Pallafst a kulatému stolu vedenému prof. Jiřinou Jílkovou.
  • Čtvrtek 20. února je věnován příspěvkům v rámci dalších tematických sekcí a kulatému stolu vedenému Elisabeth Marquard a gala večeři účastníkův na Větruši.
  • Pátek 21. února opět pokračují diskuse v sekcích a v odpoledních hodinách bude konference oficiálně zakončena, proběhne jednání výboru PLPR a večerní závěrečné neformální rozloučení.

Program všech aktivit na celý týden lze naleznout zde.

Ze seznamu zajímavých hostů, kteří do Ústí nad Labem v únoru přijedou, upozorňujeme zejména úvodní přednášku profesorky Kariny Pallagst (Fakulta územního plánování, Univerzita v Kaiserslauternu v Německu). Ta bude zaměřena na problémy transformujících se evropských měst (tzv. shrinking cities), která jsou postižen úpadkem tradičních odvětví, zejména útlumem těžby uhlí a hutnictví. „Tato města hledají cesty budoucí ekonomické prosperity v situaci omezených rozpočtů, specifické skladby obyvatelstva, problematického image a odlivu kvalifikované pracovní síly,“ vysvětluje doc. Mgr. Pavel Raška, Ph.D. z PřF UJEP.

Dalším významným hostem bude emeritní izraelská profesorka práv Rachelle Alterman (Fakulta architektury, Technologický institut v Haifa). Zabývá se zaváděním veřejných politik a dalšími tématy zejména v oblasti bydlení (sociální bydlení, samospráva bytových domů, vyvlastňování opuštěných objektů). Na konferenci přednese příspěvek o efektivní správě bytových domů a problému koordinace spoluvlastníků za účelem obnovy společného majetku.

Záštitu nad konferencí převzali doc. Martin Balej (rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně), Oldřich Bubeníček (hejtman Ústeckého kraje) a doc. Jaroslav Koutský (děkan Fakulty sociálně ekonomické).

Konferenci spoluorganizují dvě ústecké fakulty, sociálně ekonomická a přírodovědecká. V souvislosti s ní vydala FSE UJEP, ve spolupráci s hnutím Re-vize Ústí.

V souvislosti s konferencí vydala Fakulta sociálně ekonomická ve spolupráci s hnutím Re-vize anglický překlad osvětové brožury Ústí nad Labem – Post-industrial Diamond.

Hospodaření s dešťovou vodou – platforma po třetí

Voda na stromech sice neroste, ale stromy a další zeleň ji ke svému růstu potřebují. I tak by se dala shrnout jedna část diskuse v rámci třetího setkání Platformy pro zelenou a modrou infrastrukturu, které konalo 27. ledna 2020 na Ministerstvu životního prostředí v Praze. Tématem bylo hospodaření s dešťovou vodou ve městě.

 

Hlavním smyslem Platformy je propojit odborníky z rozdílných oborů, kteří mají co říci k aktuálním tématům týkajících se klimatické změny a zeleně a vodních prvků. V rámci lednového setkání Platformy tak téma hospodaření s dešťovou vodou společně diskutovali zahradní a krajinářští architekti, odborníci na chytré budovy, vodohospodáři, ekonomové, urbanisté, projektanti, sociologové, dopravní inženýři i zástupci státní správy a samosprávy.

Města se učí s dešťovou vodou lépe hospodařit

„Historicky města budovala stokovou síť a usilovala o co nejrychlejší odvádění dešťovky pryč. Situace se však v posledních letech mění a města a obce stále více začínají chápat, že v podmínkách klimatické změny musí s dešťovou vodou lépe hospodařit,“ zaznělo na úvod Platformy od Ing. arch. Martiny Sýkorové z UCEEB, ČVUT. To znamená využít ji např. pro zavlažování zelených ploch, anebo ji nechat v místě zasáknout a odpařit a tím přispět ke snížení tepelných ostrovů ve městě.

Pomoci mohou zelené plochy a polopropustné povrchy

Jakým způsobem tedy hospodařit s dešťovou vodou tak, aby neodtekla do kanalizace?  „Za tímto účelem se využívají různé formy zeleně a vodních prvků jako jsou například průlehy a příkopy, dešťové záhony, mokřady, polopropustné plochy, zelené střechy a stěny. Kromě těchto opatření se využívají i další typy terénních úprav, ale také nádrží,“ shrnul Ing. Marek Hekrle, další z organizátorů Platformy.

Jak uvedli další zúčastnění setkání, u většiny opatření se přitom nemusí jednat o finančně náročné řešení. Příkladem může být vyspádování zpevněného povrchu směrem do zeleně. „Velmi často se jedná o opatření, která jsou zajímavá pro občany a zároveň šetří náklady na údržbu zeleně. Z širšího hlediska mohou přispět např. k poklesu výdajů na čistění vod a snižovat riziko přetížení stokové sítě při přívalových deštích,“ doplnil Marek Hekrle.

Lépe hospodařit s dešťovou vodou mohou i domácnosti. V případě, že to podmínky dovolují, mohou dešťovou vodu zachytávat např. na zalévání, popř. ji dále využívat např. ke splachování. Za tímto účelem existují dotační příležitosti. Nejznámější je Dešťovka, díky které se o daném problému začalo na veřejnosti ještě více mluvit. Na čem se ve vztahu k domácnostem diskutující shodli, byla skutečnost, že ne všichni občané jsou však ochotni „tolerovat“ stromy či jinou zeleň blízko svého domova např. na úkor parkovacích míst.

Konflikty mezi zelení, sítěmi i zájmy

Hlavní část diskuse mezi účastníky platformy byla zaměřena na současné bariéry zavádění opatření pro lepší hospodaření s dešťovou vodu. Diskutující nejčastěji uváděli, že v praxi nejčastěji naráží na bariéry legislativní a majetkoprávní povahy. „Všichni víme, že v případě zeleně je jeden z hlavních problémů konflikt s ochrannými pásmy inženýrských sítí, zejména kanalizacemi, které mohou být poškozeny kořeny“, uvedl např. zástupce projektantů i vodohospodářů.

Další častou a související bariérou, která byla v rámci diskuse zmiňována, bylo nedostatečné povědomí při zadávání zakázek a nekoncepční plánování projektů. „Například krajinářští architekti jsou do projektu často zahrnuti ve fázi, kdy už podobu projektu směrem k zeleni nemohou příliš ovlivnit. Jejich zapojení do úvodních fází projektu však téměř vždy nakonec vede k lepší podobě projektu, a tak i ke spokojenosti všech,“ sdělil Platformě městský architekt a dodal, že ve své praxi musí být iniciativní a nenechat se odradit ve snaze začlenit do projektu opatření pro lepší hospodaření s dešťovou vodou. Jak doplnil tuto část diskuse Jan Macháč: „Projektanty je také nutné nutit myslet co nejvíce komplexně. Pokud chci mít zeleň, je nutné myslet na to, kde se vezme voda na její údržbu.“

Města a obce jako vzor pro ostatní

Přes všechny současné překážky se však počet opatření cíleně využívající dešťovou vodu zvyšuje. Kromě soukromých investorů patří mezi hlavní hybatele změny v této oblasti také samotná města a obce. „Aby mohly vyžadovat opatření po developerech a dalších soukromých subjektech, musí jít příkladem na svých vlastních pozemcích, tzv. zamést si před vlastním prahem,“ zaznělo u kulatého stolu. Často tomu však brání přetížení běžnou agendou i určitá setrvačnost a neochota změnit zavedené, popř. hledat kompromis.

Ze zkušeností diskutujících vyplynulo, že velmi často je způsob hospodaření s dešťovou vodou a zavádění opatření ve veřejném prostranství ovlivněn osvíceností několika málo pracovníků úřadu, kteří jsou od začátku otevřeni spolupráci s odborníky a usilují o konstruktivní debatu také mezi jednotlivými odbory úřad.

Kromě osvěty mezi úředníky i projektanty je pro budoucí rozvoj tématu hospodaření s dešťovou vodou zásadní nalezení kompromisu mezi mnoha subjekty, které do celé problematiky vstupují. Výsledkem pak může být ještě více úspěšných příkladů z praxe, které budou motivovat ostatní, shodli se na závěr členové Platformy.

UJEP jako organizátor Platformy se tématem bude zabývat i nadále

„Univerzita J. E. Purkyně v současné době spolupracuje s ČVUT v Praze na projektu TAČR „Voda ve městě: Modrá a zelená infrastruktura mezioborově“, který by měl do budoucna usnadnit obcím plánování a realizaci právě takových opatření, díky nimž mohou efektivně využívat dešťovou vodu ve městě,“ doplnil závěrem hlavní organizátor Platformy Jan Macháč z FSE UJEP.

Platforma pro zelenou a modrou infrastrukturu byla založena v rámci projektu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY. Cílem Platformy je propojovat zástupce z řad výzkumníků, aplikační sféry, samosprávy a státní správy v ČR a naleznout společné průniky pro budoucí rozvoj v tématech, kterými se aktuálně ve vazbě na klimatickou změnu a zelenou a modrou infrastrukturu zabývají města a obce v ČR.

SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435

Dosavadní setkání:

  • 4. 12. 2018: Úvodní setkání (Praha – Ministerstvo životního prostředí) – více o setkání zde
  • 28. 11. 2019: Druhý workshop – dvě témata: Milión, deset miliónů stromů! a Městská zeleň a Internet věcí (Ústí nad Labem – kampus UJEP) – více o setkání zde

Vysokorychlostní trať Praha Ústí je zas o něco blíž

Byli byste ochotni zaplatit dvojnásobek, pokud by byla vaše cesta do práce dvakrát rychlejší? Kdy se dočkáme toho, že do Prahy z Ústí nad Labem dojedeme za necelou půl hodinu? Jaké další přínosy může výstavba vysokorychlostní tratě regionu přinést?

Asi 130 zástupců státní správy, regionů, obcí, výzkumných institucí i soukromých firem se přišlo seznámit s výsledky projektu přeshraniční spolupráce pro rozvoj železniční dopravy mezi Saskem a Českem.

Projektoví partneři konferencí v německém Freibergu završili tříletou spolupráci, kterou shrnuli v krátkých tematických blocích zaměřených na dopravní, socioekonomickou, ale i geologickou stránku výstavby a následného provozu plánované vysokorychlostní trati (VRT) mezi Prahou, Ústím nad Labem a Drážďanami. V průběhu prací bylo důkladně zmapováno komplikované geologické podloží, které se nachází v prostoru budoucích tunelů, jimiž trať povede v úsecích pod Krušnými horami a Českým středohořím. Stavba byla rovněž zhodnocena z hlediska širších vazeb na systémy veřejné dopravy a administrativní náležitosti spojené s procesy územního plánování na české i saské straně.

Zdroj: ČT24 (Vysokorychlostní tratě se začnou stavět za šest let, slíbil šéf SŽDC ministrovi, 13. 5. 2019)

Tým z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem je autorem studie zkoumající možné společenské i hospodářské dopady připravované trati. „Na základě výsledků můžeme odhadovat, že při polovičním zkrácení cestovní doby a zachování srovnatelných cen by mohlo dojít k nárůstu počtu cestujících o více než polovinu,“ shrnuje Jan Píša z ústecké univerzity. Značné přínosy lze očekávat zejména v blízkosti budoucích zastávek, odkud bude podstatně zlepšená dopravní dostupnost, a navíc dojde k výraznému zatraktivnění prostoru v okolí nádraží, kde mohou vznikat komerční prostory pro nejrůznější služby od běžných obchodů, po kanceláře významných firem.

Největší prospěch z vysokorychlostního vlaku může mít Ústí nad Labem, pro které vybudování jeho stanice bude znamenat nejen lepší spojení do Prahy, Drážďan a vzdálenějších měst, ale také příležitost pro oživení městského centra, vytvoření nových pracovních míst a zastavení odlivu vzdělaných obyvatel. Geograf Vladan Hruška (UJEP) upozorňuje však na fakt, že železnice sama o sobě region nespasí: „Vybudování zastávky vysokorychlostního vlaku představuje pro město a jeho okolí velký potenciál, pozitivní změny však nepřijdou automaticky. Je potřeba, aby se klíčoví aktéři v regionu v čele s městem Ústí nad Labem na projekt dobře připravili a ukotvili ho do svých strategií.“

Závěrečná konference ve Freibergu 23. 1. 2020

Dle aktuálních odhadů by se první cestující vysokorychlostním vlakem na této trase mohli svézt kolem roku 2035.

Projekt je realizován v Programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014–2020 spolufinancovaném Evropskou unií. Jeho lídrem je Správa železnic. Univerzita J. E Purkyně v Ústí nad Labem je spolu s Českou geologickou službou jedním z českých partnerů.