Průmysl severních Čech je bezpochyby tím základním atributem dlouhodobě definujícím zdejší region. Často je ale příčinou negativního vnímání regionu. Celkový obraz Ústeckého kraje ve spojení s průmyslem se v moderní historii velmi měnil. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století dal regionu podniky, které představovaly hnací motor tehdejšího rozvoje. Ať už byl jejich rozmach zbrzděn válečnými konflikty a jejich důsledky, transformací hospodářství či jinými odkazy minulého století, ocitly se v propadlišti dějin. Co znamenají pro současnost? A jak to celkově vidí místní? Těmito a dalšími otázkami se zabývá skupina vědců z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.
Obr. 1: Ústecký kraj (autor Eva Nedorostová)
Ve spolupráci s agenturou STEM bylo napříč třemi velkými městy Ústeckého kraje – Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, provedeno šetření s cílem osvětlit vnímání kvality života a průmyslového dědictví ze strany místních obyvatel, a to nejen ve vztahu k samotným městům, ale i k regionu jako takovému. Dotazováno bylo celkem 1058 osob a úvodem lze říci, že jejich výpovědi mohou být vodítkem k tomu, jak překonat zažitý stereotyp průmyslem poškozeného kraje.
Výsledky spokojenosti obyvatel se svým životem se napříč městy jevily jako velmi vyrovnané, více než 80 % dotazovaných hodnotí svou subjektivní spokojenost pozitivně. Největší podíl velmi či docela spokojených respondentů pak žije v Litvínově. Variabilnější výsledky se ukázaly v oblasti pouta občanů k městům. Nejsilnější vazbu k městu projevili dotazovaní v Litvínově, kde si téměř polovina respondentů nedovede představit, že by se odstěhovala jinam. Naopak nejslabší vazbu ke svému městu v tomto ohledu prokázali dotazovaní z Chomutova, odkud by se téměř třetina dotázaných „s lehkým srdcem odstěhovala“.
A na co jsou respondenti ve svém kraji nejvíce hrdí? Více než třetina respondentů ve všech sledovaných městech se shodla na přírodních podmínkách Ústeckého kraje, jakožto největším zdroji hrdosti v kraji. Mezi další nejčastější odpovědi se pak dostal „sport, kultura nebo zoo“, ale i „historické památky a architektura“, které se nesporně váží právě i k průmyslovému dědictví. Mezi nejčastější ale patřila i odpověď, že respondent nevidí nic, na co by byl v kraji hrdý (přibližně 16 %).
Přestože více než třetina dotazovaných ve všech vybraných městech uvedla, že je škoda, že se nepodařilo zachovat dřívější význam průmyslových podniků v kraji, většina respondentů se zároveň přiklání k potřebě rozvíjet v současnosti jiná hospodářská odvětví. Takové přesvědčení může být postaveno na evidenci zátěží, které průmysl v minulém století přinesl a důraz na environmentální aspekty dnešní doby, či nízký potenciál původních odvětví. Mezi tvrzeními, že „lidé, kteří pocházejí odjinud, jsou k Ústeckému kraji spíše kritičtí“ a „průmysl uškodil vnímání Ústeckého kraje mezi ostatními obyvateli Česka“ se projevila výrazná shoda v zastoupení odpovědí, převážně tedy souhlasných. Tím lze konstatovat, že si obyvatelé kraje uvědomují, že průmysl je příčinou negativního vnímání kraje ostatními Čechy.
Obr. 2: Hodnocení průmyslových areálů ve městech Ústí nad Labem, Chomutov a Litvínov, 2020 (Zdroj: Stem, 2020)
V hodnocení původních průmyslových areálů lze u respondentů z Ústí nad Labem a Chomutova pozorovat podobné, a to více negativní trendy v odpovědích nežli v Litvínově. Litvínované považují průmyslové památky, na rozdíl od zbylých dotázaných, za důležitou tradici svého města a jejich stav hodnotí jako spíše udržovaný. Respondenti z Ústí nad Labem a Chomutova se naopak přiklání k názoru, že se jedná o objekty spíše zanedbané, architektonicky ošklivé a obyvatelům měst škodící. V čem však mají respondenti ve vybraných městech více jednotný názor je to, že vnímají průmyslové areály spíš jako důležité pro rozvoj města, než jako zbytečné pozůstatky minulosti.
Obr. 3. Ústí a Setuza (autor Vladan Hruška)
A které původní podniky považují respondenti za typické pro jejich město? V Ústí nad Labem jsou to především chemické závody Spolchemie a Setuza. Pro dvě třetiny dotazovaných Chomutovanů jsou to Mannesmannovy válcovny trub. V Litvínově zvítězila Pickova továrna, chemička a Rieckenova přádelna. Respondenti by výrobu v těchto podnicích nejčastěji zachovali či obnovili. Druhým nejčastějším záměrem by podle místních bylo přestavět areály pro neprůmyslové – kulturní či rekreační využití. V neposlední řadě by pak často průmyslovou výrobu v areálu rozšířili.
Obr. 4: Designová korporátní značka Riecken|design, inspirována vzory ze stěn z Rieckenovy vily. Vzory byly zrekonstruovány, i s moderní modifikací. (Výběr ze souboru designových návrhů) (Autoři Kristýna Onallah Denisa Körnerová Adéla Nestlerová Rok: 2020)
Ačkoliv výsledky tohoto šetření nelze považovat za platné pro celou společnost v rámci regionu, můžeme zde vidět určitý optimismus ze strany obyvatel, kteří region a jeho průmyslovou historii nevnímají tak negativně, jak by se dalo očekávat například při sledování mediálního obrazu, v němž je stále ještě kraj vykreslován jako problematický a postižený průmyslem. A tak považujeme za důležité ve spolupráci s veřejností překonávat dosavadní klišé a zajímat se o to, jakou roli může průmyslové dědictví hrát v budování pozitivní image regionu.
SMART CITY – SMART REGION – SMART COMMUNITY
Číslo projektu: CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_048/0007435
V souvislosti s tímto tématem jsme již psali:
Má Ústí potenciál těžit ze své minulosti? (Návrhy intervencí do veřejného prostředí v souvislosti s uplatněním průmyslového dědictví kraje, 9. 7. 2020.)
Ústecký kraj vs. Česko aneb s trendovými křivkami vnímání kvality života proti stereotypům (Rozdíly ve vnímání životní úrovně mezi celorepublikovými hodnotami a hodnotami Ústeckého kraje, 29. 10. 2020)